Sobota 5. října 2024
Svátek slaví Eliška, zítra Hanuš
Zataženo, déšť 10°C

Příběh Veroniky (45): Zkusila jsem seznamku a byl to šok. Tohle jsem opravdu nečekala!

Foto pouze ilustrační
26. srpna 2024 | 06:00

Dá se na nich v dnešní době ještě vůbec setkat s někým zajímavým, či dokonce snad on-line potkat svou spřízněnou duši, nebo je to jen romantická představa na hony vzdálená od pravdy? O svůj příběh ze seznamky se námi podělila naše čtenářka. Tak schválně, zažila jste něco podobného i vy?

Vhodný objekt

S Milanem jsme se seznámili už před časem na seznamce pro rozvedené rodiče s dětmi. Než jsme se poprvé konečně zvládli potkat, uběhlo pár měsíců, během nichž jsme se už celkem poznali díky psaní zpráv. A už z těch na mě působil jako sympaťák, který to má v hlavě srovnané, s uzavřenou minulostí, a hlavně jako ten, kdo přesně ví, co řeším já s mou dcerou, která je profesionální gymnastka, takže máme neustále tréninky, což ne každý muž zvládne pochopit. Ale s Milanem nás pojilo i tohle, jeho syn totiž hraje profesionálně fotbal, takže se u nich také všechno točí kolem oblíbeného sportu. Proto jsem předpokládala, že pro sebe budeme mít pochopení.

VIDEO: Konflikt do života patří, zdravá asertivita je říct věci tak, jak bychom je zvládli slyšet od druhého, říká koučka

Video se připravuje ...
Konflikt do života patří, zdravá asertivita je říct věci tak, jak bychom je zvládli slyšet od druhého, říká koučka

Osudový večer

V den „D“ jsem dala dceru na hlídání k mámě a hned po práci se pustila do příprav. Na kadeřníka nebyl čas, takže aspoň umýt vlasy, kromě řasenky si dát i trochu tvářenky a rtěnky, obléct šaty, ve kterých se cítím dobře, a hlavně vykročit tentokrát pravou nohou. V sedm pípla esemeska, Milan ohlásil, že čeká před domem. Tak jsem plná adrenalinu opustila byt. Když jsem konečně našla podle pokynů správné auto, neobtěžoval se z něj totiž ani vystoupit, přivítal mě slovy: „Ahoj, tak kam bys chtěla zajít na tu večeři?“ Musela jsem se ovládat. To nebyl schopný vybrat ani restauraci a normálně mě přivítat? Honilo se mi hlavou. Snažila jsem se ale zůstat v klidu a navrhla pizzerii za rohem.

Naštěstí ale zaplatil za oba…

Když se nám podařilo shodnout se na tom, jakou pizzu si dáme, pustil se do vyprávění o sobě, exmanželce, na kterou byl ve finále stále nahněvaný, o tom, kolik času a peněz ho stojí synovy tréninky. Nemohla jsem uvěřit svým uším, tentam byl sympaťák, se kterým jsem si do dneška psala, přede mnou seděl vyčerpaný, nerozhodný a hlavně zhrzený muž po padesátce, kterého očividně nic netěšilo. Navíc se vůbec nezajímal o mě, prostě se přišel vypovídat. Takže jsem tam jen tiše seděla a jedla. Když jsme dojedli a přišla servírka, nic dalšího neobjednával, naštěstí ale zaplatil za oba. Pak se zeptal, jestli mě má hodit domů, já bez váhání odmítla, chtěla jsem být sama a nadýchat se čerstvého vzduchu.

Nečekaný zvrat

Když jsem došla domů, pípla mi na telefonu esemeska: „Díky za krásný večer, jsi moc fajn, těším se příště.“ Nemohla jsem uvěřit svým očím, to jako vážně!? Neodepsala jsem. Ráno se mi to rozleželo v hlavě, říkala jsem si, že poprvé není nikdo úplně ve své kůži, tak jsem odepsala: „Vyčerpáním jsem usnula, také díky za fajn večer a budu se těšit.“ Ale Milan už neodepsal, reakce nepřišla ani další den. Po třech dnech už jsem to nevydržela a napsala mu něco ve smyslu, co si o sobě myslí. To už zareagoval, v esemesce stálo: „Promiň, tohle by neklapalo.“ No a tak jsem si nalila prosecco a s úlevou se smazala ze seznamky. Snaha byla, to mi nikdo nemůže vyčíst. Tak další pokus třeba zase za rok. Na tohle nemám vážně ani čas, ani nervy.

Veronika (45), Praha

Autor: Lucija Veselá