Pondělí 7. října 2024
Svátek slaví Justýna, zítra Věra
Oblačno 16°C

Irena (35): Po prvním rande se choval strašně. Dala jsem mu šanci a nestačila se divit!

Příběh Ireny (35)
9. září 2024 | 05:00

Jaké to je, když se rozhodnete potkat toho pravého na seznamce? Je to vůbec reálné? Přečtěte si příběh čtenářky Ireny. Možná změníte názor...

Myslím, že v dnešní době vás muž už jen tak neosloví, takže pokud nechcete zůstat sama, musíte převzít iniciativu, jenže ta muže paradoxně také děsí. Proto jsem se, ač nerada, přidala ve třiceti na seznamku. Přijde mi to dost neosobní, každý si tam o sobě může vybájit, co chce, a fotky bývají většinou neaktuální nebo vyretušované. Ano, i muži se v dnešní době rádi upravují. Ale co jiného nám nezadaným zbývá než to risknout on-line? Takže jsem se jednoho krásného večera usadila na gauči se skleničkou vína a prohlížela si potenciální nápadníky. Zaujal mě tam jeden Ital, Riccardo, tak jsem si řekla, že mu dám „To se mi líbí“, no a byla z toho shoda.

VIDEO: Čínský horoskop 2024: Láska a vztahy

Video se připravuje ...
Čínský horoskop 2024: Láska a vztahy • VIDEO: Videoredakce ženských titulů

Nepříjemné zjištění

Chvilku jsme si psali a pak navrhl, že by se chtěl sejít. Domluvili jsme si den a hodinu a on mi pak poslal adresu luxusní restaurace, ve které nám udělal rezervaci. Potěšilo mě, že si dal záležet s výběrem místa a že se nad ním, jak je vidět i zamyslel, protože většina mužů se s tím vůbec neobtěžuje. Také jsem si dala záležet, oblékla si nové šaty, obula boty na podpatku a jako hvězda nakráčela ve smluvený čas do restaurace. Ale kromě jednoho páru tam nikdo další nebyl, servírka mě doprovodila ke stolu a já čekala. Po čtvrt hodině už jsem se vůbec necítila tak oslnivě, ale spíš hloupě. Pak pípla esemeska, že parkuje, ulevilo se mi, ale stále jsem byla naštvaná.

Všechno, nebo nic

Pak vešel dovnitř, poznala jsem ho hned, vypadal sympaticky, ale i tak jsem byla zklamaná, že mě nechal takhle čekat a ani kytku mi nepřinesl. S úsměvem mě pozdravil a přisedl si. Řekl, že předával děti bývalce a pak v centru dlouho nemohl zaparkovat. Objednal luxusní víno a skvělé jídlo, takže se po chvíli moje nálada zlepšila. Navíc jsme si i dobře rozuměli a hodně se nasmáli. Potom mě odvezl domů. Týden nato jsme šli společně do kina a na večeři, všechno bylo fajn. Následně jsme se ještě dvakrát sešli, a pak zčistajasna přestal komunikovat. Ozval se až na Valentýna, jako by se nechumelilo, popřál mi a chtěl se sejít na večeři, prý že toho měl moc. Upřímně, byla jsem v šoku a s díky jeho pozvání odmítla. Až nás osud svedl dohromady v supermarketu. Jelikož věřím, že nic není náhoda, přijala jsem jeho pozvání na kávu, u které mi vysvětlil, že měl náročné období v práci a nemocné děti. Komunikovat sice mohl, ale i tak jsem se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Dodnes jsem za své rozhodnutí ráda, protože od té doby tvoříme pár a máme spolu dvě krásné děti.

Irena (35), Plzeň

Autor: Lucija Veselá