2°C
Seznámení jako z románu
S Radkem jsem se poznala na jednom firemním večírku. Nebyl to žádný můj kolega z práce, ale velmi pohledný barman brněnského podniku, kde jsme večeřeli a bavili se. Když jsem si cestou na záchod zlomila podpatek a s výkřikem se zapotácela, okamžitě vyskočil zpoza baru, a ještě s utěrkou v ruce se mě ptal, co se děje a zda nepotřebuji pomoct. Na vysvětlenou dodám, že jsem vůbec nebyla opilá, ale zvolila jsem si dost nešťastně nové lodičky, v nichž jsem už docela dlouho tancovala. Moje nohy byly unavené a plné puchýřů, stačilo jedno křivé našlápnutí a mezera mezi kameny stylově vydlážděné podlahy udělala své. Bylo to skoro jako seznámení z nějakého románu, chybělo jen, aby mě před pádem zachytil ve své náruči.
Před očima Radka jsem si sedla na zem, shrnula samodržící punčochy i obě neposlušné boty a oznámila mu, že už je všechno v pořádku. Zřejmě na něj zapůsobila moje bezprostřednost a třeba se mu líbily i moje nohy s červeným lakem na nehtech. Zbytek večera jsem protančila bosky a proklábosila s Radkem na baru. Na konci dne mi zavolal taxi a měl velký zájem na tom doprovodit mě do mého penzionu, protože Brno nebylo zrovna mé bydliště. S kolegy už jsem se nebavila, měla jsem oči jen pro Radka, z něhož se po vášnivě strávené noci vyklubal majitel celé restaurace. Mohla jsem si všimnout, že stačil jeden telefonát na to, aby to někdo vzal za něj a on mohl jen popadnout svou koženou bundu a okamžitě se mnou odejít!
Z mileneckého vztahu se vyklubalo něco víc
Líbila se mi na něm jeho pracovitost, nezávislost, upřímnost a gentlemanské chování. Začali jsme se scházet, nejprve jen jako milenci, ale po půl roce jsme věděli, že jsme do sebe beznadějně zamilovaní a nemůžeme bez sebe být. Poprvé v životě jsem začala mít pocit, že on je ten pravý, se kterým bych chtěla mít dítě. Bylo mi pětatřicet a věděla jsem, že je nejvyšší čas na to založit rodinu. Nastěhovala jsem se k Radkovi do jeho krásného mezonetového bytu v Brně a změnila jsem i práci, protože život v korporátu, byť na vyšší pozici, mě už unavoval. A hlavně, chystala jsem se na mateřskou a považovala to za naprostou prioritu. Prášky jsem nebrala a říkala jsem Radkovi, že si dávat pozor vůbec nemusí.
Jenomže on se vždy jen pousmál a pozor si dával. Představil mi svou devatenáctiletou dceru, která v Brně studovala na univerzitě a tříletého syna, kterého však vídal jen občas, protože žil se svou maminkou v jižních Čechách. Radek nedávno oslavil padesátku, byl už jednou rozvedený, a s bývalou partnerkou měl malého syna, o němž však upřímně prohlásil, že ho nechtěl. To se mi ani trochu nelíbilo, ale když mi vysvětlil, že jeho partnerka Šárka ho v podstatě podvedla a snažila se ho uhnat do chomoutu, i když věděla, že on s ní nikdy nebude žít alternativním způsobem života v lese, pochopila jsem jeho postoj.
Stačí mu dvě děti
Svého syna nadevše miloval a trápil se, že ho nevidí častěji. Navíc Šárce posílal z vlastní vůle opravdu štědré alimenty a častokrát se staral, jestli ona se svým až příliš kontroverzním způsobem života zajišťuje synovi vše potřebné. Bylo jasné, že ani očkování, ani normální škola, nebudou na pořadu dne. Radek byl ale jiného názoru a svěřil se mi, že se rozešli proto, že si nerozuměli. Od začátku je pojila jenom vášeň, proto se Šárkou z racionálních důvodů nechtěl závazky. A tak jsem doufala, že se mnou je bude chtít mít, protože se milujeme a rozumíme si. Ale šeredně jsem se spletla.
Když jsem o této záležitosti s Radkem jednoho večera otevřeně promluvila, upřímně mi řekl ať se nezlobím, ale on že další dítě opravdu nechce. V restauraci se mu sice daří, ale stará se po finanční stránce už o dvě děti, a na další se ve svém věku necítí. Podporuje dceru na vysoké škole, řeší s ní její problémy, často k nám Terezka chodí na oběd nebo přespí, malého si bereme alespoň na celý druhý nebo třetí víkend v měsíci. Jenom jak to jde, jezdíme pro něj s Radkem do jižních Čech a Šárka je aspoň ráda, že má klid. Má nového přítele a budují spolu soběstačnou komunitu.
Uvažovala jsem o podvodu
Já to všechno chápu a mám Radkovy děti ráda, jsem vděčná za to, že s námi tráví čas, ale nejsou to moje děti. Chci mít s Radkem dítě, chci mít svoje dítě, a to dříve, než bude pozdě. Tohle jsem opravdu obrečela a přemýšlela nad tím, jak to udělat, aby se to prostě stalo. Radek to bude muset přijmout. Věřila jsem, že by to přijal. Stačilo mu třeba říct, že zrovna nemám plodné dny, anebo…Horečně jsem vymýšlela, co udělat, protože mě zcela ovládl mateřský pud. Pak jsem se ale zastyděla a uvědomila si, že už Šárka ho s dítětem přece podvedla. Tohle si žádný muž, natožpak Radek, kterého tolik miluju, nezaslouží!
A tak stále nevím, co dělat. Opustit Radka a pokusit se najít pro své budoucí dítě jiného otce, dříve než bude úplně pozdě? Anebo ještě počkat a doufat, že Radek změní názor? Opravdu bych měla právo zkusit Radka nějak podvést, zmanipulovat, přesvědčit nebo ho jakýmkoli způsobem přimět k tomu, abychom spolu měli dítě? Nebo mu mám být nevěrná a nechat se oplodnit někým jiným a pak mu jen oznámit, že jsem přesto nějak otěhotněla? Další možností je přijmout malého Radkova syna za vlastního a vzít si ho s Radkem do péče, o čemž už Radek dokonce uvažoval, protože si všiml, že malý Honzík chodí špinavý, je hubený a nemá v životě žádný řád. Ale tohle by přece Šárce neudělal, možná by stačilo prozatím zabojovat o střídavou péči.
Z přemýšlení mě před pár týdny vyrušila Radkova nabídka k sňatku. Naprosto nečekaně přišla jako blesk z čistého nebe. Řekla jsem mu ano… Ale jestli se vůbec kdy dočkám vlastního dítěte, to momentálně nevím…
Petra (36), Brno
