Nikdy by mne však nenapadlo, že právě zde poznám svého budoucího partnera.
V létě loňského roku přišel velmi smutný pán a žádal o radu a pomoc při sjednání pohřbu. Neměl s tím nikdy žádnou zkušenost. Za svou dobu působení ve svém oboru se mi nestalo, abych při prvním pohledu na pozůstalého celá zčervenala a byla zmatená a nevěděla najednou, co mám dělat. Hodně rychle jsem si ale uvědomila, jaká je má povinnost, a tak jsem se v minutě probrala a vše, co bylo potřeba, jsem vyřídila.
Pohřeb jeho babičky se konal o tři dny později. Po pohřbu za mnou přišel, podal mi ještě jednou ruku. Dlouhý a silný stisk a pohled do očí mnou prolétl snad všemi směry. Bylo to tam a tím jsem si byla jistá.
O týden později, při vyřizování dalších záležitostí přinesl chlebíčky a neodmítl kávu. Vyprávěl mi o jeho milované babičce, o kterou se staral mnoho let a to až do jejích úctyhodných 92 let. Velmi mne to dojalo. Celý svůj život přizpůsobil péči o ni. Bez přátel, vztahů... Práci sehnal takovou, aby mohl kdykoli přijet domů a obstarat ji. Skromný, obětavý. To jsou hodnoty, které si dnes moc člověk ani neuvědomuje, ale mají opravdu velkou váhu a hlavně obrovský smysl. Smysl života.
Pozval mě na oběd. Přijala jsem. Následoval výlet, vzájemné návštěvy a poznávání se. Myslím, že je to opravdu láska na celý život. Díky svému povolání vím, co je pro člověka v životě to nejdůležitější. Že to není o tom, kolik čeho máme, ale koho vedle sebe máme.
Irena, Ústí nad Labem
