Se zářícíma očima jsem to řekla svému příteli. Nejprve byl zaražený a v šoku, ale pak sdílel radost se mnou.

Celé těhotenství jsme vymýšleli jména pro miminko. Plánovali jsme, jak zařídíme dětský pokojíček. Na svatbu jsme ale vůbec nepomýšleli. Nějaký kus papíru pro nás nebyl důležitý.

Ilustrační foto - těhotenství

Autor: scom

Na začátku osmého měsíce se přítel začal chovat nějak divně. Trvalo to asi měsíc. Pak jednoho dne přišel z práce domů a řekl mi, že není zralý na to, aby se stal otcem. Je to velká zodpovědnost, kterou on nezvládne. "Chci si ještě něco užít, a ne být vázaný na dítě. Promiň," řekl mi. Nebyla jsem schopná slova. Vůbec jsem nechápala, co mi to říká. Vždyť doposud bylo vše v naprostém pořádku, a najednou…

Přítel ode mne a našeho nenarozeného dítěte odešel necelý měsíc před porodem. Odešel ze zbabělosti a z pohodlnosti a k jiné ženě. Konec těhotenství jsem strávila u rodičů a snažila jsem se být silná, kvůli miminku. Termín porodu jsem měla stanovený na začátek ledna. Před půlnocí 23. prosince se mi však udělalo špatně a rodiče mě odvezli do porodnice. Bylo to tady. Předčasný porod! Neprobíhal moc dobře. Trval téměř dvanáct hodin. Naštěstí měl službu sympatický, usměvavý, a hlavně šikovný doktor a i všichni ostatní byli skvělí. Po dlouhých hodinách se mi konečně narodil zdravý a krásný chlapeček. Byl to ten nejkrásnější vánoční dárek, jaký jsem mohla dostat.

Ilustrační foto

Autor: Jiří Černohorský

Zůstala jsem ještě několik dní v porodnici. Nový rok jsem se svým chlapečkem slavila už doma s rodiči. Jeho otec se o něj vůbec nezajímal, ale mně už to bylo úplně jedno. Má zamilovanost úplně odezněla. Teď jsem se soustředila na toho malého človíčka.

Když jsem šla za několik týdnů do nemocnice na kontrolu, potkala jsem tam lékaře, který byl u mého porodu. "Dobrý den. Ukažte mi, jak vám ten váš vánoční dáreček pěkně roste," řekl mi s úsměvem. Chvíli jsme si povídali a pak se rozloučili. Při další návštěvě nemocnice jsme se potkali znovu a opět jsme se zapovídali. Pak jsme se sešli ještě několikrát…

Teď tomu sympatickému lékaři vařím každý den večeři a už to není jen lékař z nemocnice. Je to můj manžel, se kterým vychováváme mého synka a čekáme další miminko. Až teď jsem skutečně šťastná.

Čtenářka Petra