Asi ve dvanácti letech nastal zlom. Tátova firma krachovala. Uklidňoval nás, ale rodiče se začali hádat a všechno šlo z kopce. Ve škole jsem přestala být za hvězdu, protože jsem neměla každý den něco nového, a holky se mi posmívaly. A pak se to stalo.

Bylo asi devět hodin večer. Ležela jsem vykoupaná v posteli, naši po hádce popíjeli víno v obýváku a byli podezřele zticha. Zazvonil zvonek, máma začala plakat a táta ji uklidňoval. Říkal něco jako, že se brzo vrátí. Zvědavě jsem vyběhla na chodbu. Táta mě políbil na čelo a řekl: "Mám tě rád holčičko, obě vás mám rád." Ozvalo se opět zvonění a bouchání na dveře. Otevřel je a policie si ho odvedla.

Ve škole se mi všichni posmívali. Máma si zoufale hledala práci, ale nikdy nepracovala, protože se po škole dobře vdala. Stále jsem nechápala, proč si tátu odvedli, máma o tom nechtěla mluvit. Žila jsem v tom, že to byl omyl a že ho pustí. Když mi bylo patnáct, posadila mě máma do obývacího pokoje. "Musíme si promluvit," řekla a pak to začalo. "Tvůj táta ,jel‛ v pochybné činnosti. Podváděl lidi, kradl jim peníze, sliboval byty a zatím je přiváděl na ulici..." Zůstala jsem koukat a nechápala jsem, jak mohl můj otec něco takového udělat. Dozvěděla jsem se, že máme velké dluhy a musíme se přestěhovat. A nejhorší na tom bylo, že matka to celé věděla.

Od té doby jsem s mámou přestala o otci mluvit a neodpovídala jsem mu na dopisy. Nastoupila jsem na střední školu a schválně se odstěhovala na internát. Za pár měsíců jsme se s mámou musely přestěhovat do malé garsonky.

Máma byla několikrát u soudu. Mě se to naštěstí netýkalo. Žila jsem v hrozném strachu, že jednou zatknou i mámu, seberou nám vše, co zbylo, a já půjdu na ulici. Tak jako ti nevinní lidé. Bylo mi ze všeho strašně těžko. Mělo to na mou psychiku obrovský vliv. Jediné, co mi šlo a bavilo mě, byla škola. Tak je to doteď. Když jsem se zabrala do učení, zapomněla jsem na všechno.

Rodinné problémy mě hodně vzaly.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Na střední jsem si konečně našla kamarádky, které mě neodsoudily. Můj život se změnil, ale pořád se mi nelíbil. Chtěla jsem odejít od matky, se kterou jsem si nerozuměla. Chtěla jsem žít sama a poctivě. Nevěřila jsem mámě ani koupené rohlíky z obchodu. Neukradla je?!

Krátce po maturitě jen se samými jedničkami jsem musela jít pracovat. Naštěstí jsem si našla dobře placenou práci a zanedlouho i přítele, který je o deset let starší. Bydlel sám a vydělával. Téměř hned na začátku našeho vztahu jsem se k němu nastěhovala. Bylo mi jedno, co bude s mámou. Dávno jsem ji odsoudila a odstavila na jinou kolej.

S Petrem mi bylo krásně. Vydělala jsem si peníze na studia a dnes jsem třetím rokem na vysoké škole. Tátu propustili na kauci, kterou za něj zaplatila jeho matka žijící v Americe. Zaplatila za něj i dluhy a táta se odstěhoval za ní. Matka si našla přítele. To je vše, co o nich vím. Jsem šťastná, že už s nimi nemám nic společného.

Čtenářka Iveta