Uvařila jsem jí kávu, otevřela víno a snažila jsem se z ní dostat, co se stalo. Byla přesvědčena, že si její manžel Libor našel milenku. Vycítila to z jeho chování...

V té době byli již s manželem sami. Dcera si našla práci v jiném městě a bydlela s přítelem. Syn studoval a pracoval v cizině.

"Představ si," vzlykala Martina, "nedávno jsem byla u kadeřníka, naparádila jsem se a pozvala Libora do restaurace. Večeře při svíčkách, vybrané menu, šampáňo, tlumená hudba... A jeho reakce: "Ty víš, že nemám rád minutky na připáleném omastku."..." Smála jsem se a představila si svého manžela, to by bylo ještě horší.

Romantiku vůbec neocenil...

Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

"To vůbec není k smíchu," řekla již klidněji kamarádka. "Včera jsem připravila večeři a zasedla jsem ke stolu s natáčkami ve vlasech." "Ty máš ještě doma natáčky?" žasla jsem. "JO," zařvala Martina, "a taky se silnou vrstvou pleťové masky na obličeji a ve vytahaných teplácích."

"To musel být pohled," rýpla jsem si. "No právě, ale Libor si toho ani nevšiml!" zlomil se jí hlas. Stále mi nebylo jasné, co si o tom mám myslet. Libor určitě nebyl z těch mužů, kteří v těchto letech vyměňují manželky za mladší, atraktivní milenky. Podnikal, nekouřil, pil jen výjimečně, sportoval, ale milenka?

"Podívej," začala jsem "už nám není sedmnáct. Postava doznala úhon mateřstvím. Nemůžeš čekat, že tě bude pořád nosit na rukou. Dneska už by ses pronesla..." než jsem ale stačila dopovědět, co jsem chtěla, všimla jsem si, že z Martininých očí doslova vyšlehly blesky. "Však já jim ještě ukážu," řekla odhodlaně a rychle odešla.

Za týden jsem kamarádce zavolala a zvala ji na kávu. Odmítla, šla cvičit. Další pozvání odmítla také, šla ke kadeřnici. Takto se to opakovalo několikrát, a my jsme se neviděly několik měsíců. Když jsme se pak potkaly náhodou ve městě, jen jsem žasla. Ani bych ji nepoznala.

O poznání štíhlejší, nalíčená, účes podle poslední módy. Ani tentokrát neměla na kávu čas. Šla na tenis. "Chodím v úterý, čtvrtek a v sobotu," informovala mě. "Pojď někdy se mnou, domluvíme se. Bývala jsi dobrá hráčka." "Jo, bývala..." povzdechla jsem si a vybavila si raketu zapadlou za skříní. Martina chodila cvičit, do posilovny, hrát tenis, ke kadeřnici, na kosmetiku, na manikúru...

Další rok jí postavu mohly závidět dívky o generaci mladší. Na Valentýna zvala Martina svého muže opět do restaurace. Odmítl. Připravila pro něj proto sváteční večeři doma. Jeho oblíbené jídlo, šampaňské, svíčky, tlumená hudba, Martina nalíčená, načesaná, v šatech, které zdůrazňovaly její opět štíhlou postavu... Mezi řečí se zeptala manžela: "Jak je ti, miláčku?" "Dnes mě celé odpoledne pálí žáha. Nic mi nepomáhá," postěžoval si Libor. "Tu večeři jsem ani neměl jíst. Zase nebudu celou noc spát."

Ale spal. Libor spal celou noc, a to hodně nahlas. Nespala Martina. Celou noc drtila kletby na celé mužské pokolení a na toho svého nejvíc.

Čtenářka Alena