2°C
Žili jsme spolu 10 let. Byl po náročné operaci srdce a říkal, že už tady dlouho nebude, a tak se chce ještě někam podívat. Podívat se někam pryč, za hranice všedních dní. V té době jsem ještě netušila, že to bude naše poslední dovolená.
Vždy jsem si hrozně přála podívat se na Krétu, a hlavně navštívit svůj vysněný ostrov Santorini. Věděla jsem o něm hodně a velmi mě lákal, ale nikdy jsem ho neviděla. Byla jsem tím místem naprosto okouzlená a nadšená. Můj sen se vyplnil, tedy vlastně on ho vyplnil.
Poté už se necítil dobře, proto jsme dva roky na žádnou dovolenou nejeli a raději jsme místo toho plánovali naši svatbu. Stále jsem mu říkala, že když mi splnil můj velký sen, splním i já ten jeho. Pojedu s ním na svatební cestu, kam jen bude chtít… Ať určí jakékoliv místo a já ho budu následovat - a myslela jsem to vážně.
Bohužel žádná svatba se nekonala a ani jeho sen se nestačil uskutečnit. Tolik jsem mu ho chtěla vyplnit, ale nešlo to. Jednoho krásného letního dne usnul. Navždy. Alespoň ve vzpomínkách a fotografiích se vracím k naší nádherné společné dovolené. Obrovský kufr, který jsem si pořídila na cesty, stojí opuštěný v koutě a připomíná mi jeho a naše krásné dovolené. Ale už nemám s kým na dovolenou jet.
Čtenářka Dagmar
