2°C
Z toho důvodu jsem zrušila plánovaný odpolední výlet. Tom brečel a z trucu rozházel i zbytek oblečení a hraček.
Manžel usnul, hodilo se mu, že nikam nejedeme. Já jsem se vysíleně seděla v obýváku. "To se mi to pěkně vymstilo," myslela jsem si. Spící manžel a trucující syn, klasická neděle. Manžel syna neusměrnil a já jsem za něj uklízet nehodlala.
Bylo mi do breku. Chtěl jsem si číst, ale nesoustředila jsem se. Po chvíli přišla zpod zavřených dveří "nečekaná nedělní pošta". Dva velké archy papíru. Na jednom byla pracně dětskou ručkou poskládaná písmenka: "Mámo promiň." U toho byl nakreslený tulipán. Na druhém "Táto promiň" a nakreslené auto.
Tomášek půjde do školy už příští rok a zatím ho číst a psát neučíme. On je však po písmenkách a číslicích lačný a sám si je vyhledává a ptá se na ně každého ve svém okolí. Hodně mě i manžela překvapil, že zvládl i háčky a čárky.
Měla jsem na krajíčku. Jeho zvláštní a nápaditá omluva mě skutečně dojala. Opravdu ví jak na nás. Dva vzkazy našeho raubíře úplně změnily posmutnělou náladu celého odpoledne. Já jsem ustoupila a po menším úklidu se konal i výlet.
Čtenářka Lenka
