22°C
Měla jsem po padesátce a byla jsem po těžké operaci. Má "ženská krása" se poněkud rozplynula. Hodně jsem zhubla, pobledla, užívala léky na nervy a často únavou pospávala.
Můj milovaný, který mi při našem seznámení vrkal do ouška, že jsem jeho životní láska a nikdy mě neopustí, mě ve chvíli, kdy jsem bojovala o navrácení svého zdraví, ani trochu nepodpořil. Nepomohl mi ani v domácnosti. Stala jsem se pro něj přítěží. Byla jsem doma sama a nemocná. Šourala jsem se po bytě jako stín a netrpělivě čekala, až se vrátí domů. Daleko horší byl pro mě fakt, že o patro nad námi bydlela jeho bývalá manželka s dcerou a on je denně navštěvoval. Nakonec to došlo tak daleko, že s k nim nastěhoval. S bývalou manželkou se ale často nepohodl a hádky tam byly na denním pořádku, proto se ke mně vrátil. Kajícně celkem třikrát, a já ho třikrát vzala zpátky. Láska je často úplně slepá a na věku nezáleží.
Časem se mi zlepšilo zdraví a já jsem nastoupila zpět do práce. Bohužel nastaly změny a bylo propuštěno mnoho lidí, mezi nimi i já. Ke všemu se můj přítel začal opět chovat velmi podezřele. Přijížděl pozdě domů a nevšímal si mě. Jednoho dne mi suše oznámil, že se ode mě stěhuje, protože se zamiloval do bývalé spolužačky.
To už bylo na mé zdraví příliš. Skončila jsem s pošramocenými nervy na léčení. Po tříměsíční léčbě jsem opět nastoupila do práce. Začala jsem si zvykat, že žiji sama.
Po devíti měsících, k mému velkému překvapení, za mnou začal bývalý přítel jezdit, nejen domů, ale i do práce. Najednou měl čas vzít mě do kavárny, někdy také na večeři, často mi přinesl dokonce i květinu. Tak jsem se také dozvěděla, že ho "bývalá spolužačka" opustila. Zřejmě kvůli jinému. Vzala jsem ho opět zpátky. Od té doby žijeme ve společné domácnosti už dlouhých 15 let. Já jen doufám, že mi snad v jeho sedmdesáti neuteče za jinou babičkou.
Čtenářka Míla
