Všechno začalo v roce 2002, kdy jsem byla na praxi v jednom horském hotelu a poznala jsem tam moc milého muže. Měl takové charisma, že mě zaujal na první pohled. Od počátku bylo zřejmé, že se jeden druhému líbíme, ale napoprvé se ani jeden z nás k ničemu neodhodlal.
O pár dní později jsem se dozvěděla, že je to diskžokej z místního klubu, a protože jsem si řekla, že by bylo škoda nechat si takovou příležitost proklouznout mezi prsty, vyrazila jsem večer na diskotéku. A on zabral!
Netrvalo dlouho a vyměnili jsme si telefonní čísla, o půlnoci mi dal první pusu. Vzrušením jsem se celá chvěla, bylo to jako ve snu. Povídali jsme si až do rána - jako bychom se znali celou věčnost. Pak jsme si telefonovali, posílali si SMSky, občas mě "unesl" na diskotéku, bylo nám spolu moc fajn.

Ale na jedné diskotéce mě nemile překvapil, když mi řekl, že je ženatý a má dítě. Tvrdil, že s manželkou už nežije, prý se nerozvedli jenom kvůli děcku. Proplakala jsem tehdy celou noc. Dál jsme se vídali, jezdili spolu na výlety, procestovali jsme celé okolí. Bylo to opravdu krásné - romantické procházky i milování pod širým nebem...

Jednou večer mi ale uštědřil další ránu. Napsal mi, že nemá jen jedno dítě, ale hned čtyři! Celá zaražená jsem na displeji svého mobilu četla, že mě miluje tak, že mi to nedokázal říct do očí. Zase jsem proplakala celou noc, přestala jsem zvedat telefon, na SMSky jsem mu neodpovídala. Jenže on si na mě počkal, spustil vodopád vysvětlování, ujišťoval mě o své lásce a já mu nakonec znovu podlehla.

Dnes už vím, jak jsem byla blbá, dokonce jsem kvůli němu utíkala ze školy. Jen kvůli tomu, abychom mohli být spolu, abychom mohli jen tak courat po městě. A pak přišla další rána. Můj milovaný mi jednoho dne řekl: "Víš, já nejezdím do Jeseníků jenom kvůli tobě." A vzápětí jsem od něj slyšela, že kromě mě má tady ještě jednu milenku. Bylo to, jako kdyby do mě blesk uhodil! Nejdřív jsem na něj nevěřícně zírala, nezmohla jsem se ani na slovo. Pak ale spustil lavinu vysvětlování a já se opět nechala uchlácholit.

Nevěru provozuje mnoho mladších mužů jako sport. Doma jsou spokojení, ale mít milenku je IN...

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Teď, po letech, o něm můžu říct už jen to, že to je "pěknej kanec". Ale tenkrát jsem to s ním táhla dál, dokonce jsem ho představila našim doma. Lhala jsem jim o něm, samozřejmě jsem jim nepřiznala, že je ženatý a už vůbec ne to, kolik má dětí.

Jenže našim se můj nápadník moc nezdál, a tak si ho trochu "proklepli". Vypravili se do míst, kde údajně žil, a dozvěděli se, že v té vesnici nikoho takového neznají. Místní lidé sile podle popisu dali dohromady, že by to mohl být XY z nedaleké obce, a tak se rodiče vypravili tam. A nestačili se divit! Vzápětí mi doma vypuklo peklo. Křik, pláč, došlo i na pár facek a nekonečné trucování. Pak mě vláčeli po doktorech, nevynechali jsme ani psychologa, nakonec jsem se dostala až k psychiatrovi. Rodiče pořád nechápali, že jsem mohla něco takového připustit. Všechno však po čase přebolelo.

Nalomenou sebedůvěru mi nakonec pomohl napravit skvělý muž - můj nynější manžel. Rodiče mi nakonec odpustili a dnes už se radují z první vnučky.

Ten, kdo mi tak naboural život, je prý už pár let rozvedený, jeho druhá milenka to s ním táhla ještě déle než já, ale nakonec se s ním také rozešla. Nezbývá mi, než abych poděkovala svým rodičům, že mi pomohli, abych se vzpamatovala, že si se mnou vytrpěli svoje a že mi nakonec odpustili.

Ale nejvíc jsem vděčná tomu nejskvělejšímu muži na světě - mému manželovi. Za to, že mě miluje navzdory tomu, co jsem prožila, že mě má rád takovou, jaká jsem.

čtenářka Petra