3°C
Paní Vlasta se narodila v říjnu roku 1922 v Bavorově. Její tatínek byl štábní strážmistr, a tak se rodina musela hodně stěhovat a od roku 1929 zakotvila ve Lhenicích. Krátce po maturitě nastoupila pamětnice do svého prvního zaměstnání. Díky rodinnému známému získala místo na poště, a vyhnula se tak totálnímu nasazení. Když ji vedení pošty v roce 1943 přeřadilo na poštovní úřad v Benešově, měla za sebou téměř dva roky praxe v oboru.
"Na Benešovsku vznikl výcvikový prostor Waffen SS, část místních se musela vystěhovat, ale úředníky potřebovali. Většina mužů pracovala na vlakových poštách a úřednice na přepážkách chyběly. Proto jsem se dostala do Benešova," říká. Výhodou bylo, že uměla skvěle německy, což se na poště hodilo.
Eichmann v Praze
Paní Vlasta tvrdí, že na poštu do Benešova byli čeští zaměstnanci posláni takzvaně za trest, protože málokdo toužil pracovat v místě se zvýšeným výskytem německých velitelů. Na úřadě pracovalo také šest německých dívek, se kterými neměla paní Vlasta problém, blíže se seznámila s jistou Hildou. "Hildina sestra si vzala za manžela Adolfa Eichmanna. Tehdy jsme věděli, že Eichmann požívá vysokého postavení, ale že organizuje židovské transporty, to jsme netušili. Hilda občas jezdila do Prahy za sestrou, když tam pobývala s Eichmannem, aby jí pomáhala s vařením a péčí o hosty," vzpomíná.
Hilda si před návštěvami u sestry s Vlastou měnila služby, takže paní Vlasta přesně věděla, kdy se bude Adolf Eichmann vyskytovat v Praze. Důvody změn služeb pamětnice vysvětlovala vedoucímu pošty, ten ji poprosil, aby ho vždy informovala o Hildiných návštěvách v Praze.
"Vedoucí pošty Alois Kulhánek byl přes někoho dalšího, jakéhosi Drábka, napojen na odboj. Pro mě to byla maličkost, věděla jsem dva tři dny dopředu, kdy bude Hilda v Praze, on informaci předal dál, aby v Praze mohli utlumit jakoukoli činnost. Když byl Eichmann v Praze, tak byla všude spousta hlídek a policajtů – tak aby se nic nechystalo. Ještě jsem mu pak doplnila, co jsem se dozvěděla, když se Hilda vrátila a vyprávěla, co jedli a koho z Čechů Eichmannovi pozvali."
Do vlastních rukou
Vedoucí Kulhánek ji zároveň požádal, aby navštívila kasárny a vyhledala německého důstojníka, aby mu osobně doručila telegram. "Německy jsem uměla výborně, a protože šlo o telegram osobní povahy, chtěl, abych ho doručila pokud možno do vlastních rukou. Zároveň jsem si měla zapamatovat, ve které kanceláři přesně důstojník sídlí. Což jsem téměř udělala, dostala jsem se přes různé hlídače až k sekretáři toho důstojníka, ale plán kasáren jsem pak vedoucímu nakreslila," vypráví. Vedle toho předávala vedoucímu pošty pravidelně informace o zásilkách pro gestapo, o mezistátních hovorech německých velitelů a podobně.
Ve výcvikovém prostoru SS se soustředili mladí rekruti, podle paní Vlasy jich bylo okolo třiceti tisíc. Tak velké množství vojáků a vojenské techniky vzbuzovalo obavy. "V květnu 1945 Kulhánek zjišťoval, kolik Němců tady zůstalo. To jsem věděla ze soukromých telefonátů jejich generála do Berlína, kam jsem ho přepojovala. Později jsem zjistila, že se v Praze po vypuknutí Pražského povstání Češi zajímali hlavně o Benešovsko. Měli z Benešova velký strach, čekaly tam tisíce vojáků nedaleko Prahy, kteří věřili, že válku vyhrají. A v Praze nevěděli, kam se pohnou."
Tanky jedou na Prahu
Začátkem května pověřil vedoucí pošty paní Vlastu důležitým úkolem. Měla předat do Prahy informaci od nově vzniklého benešovského revolučního výboru o pohybu německých vojsk tak, že spojí hovor z revolučního výboru s pražským vedením povstání. Poštovní úřad ale obsadili Němci a paní Vlasta tam čekala s nimi.
"Vše bylo připraveno, informaci jsem měla dostat a předat kolem druhé hodiny odpoledne. Jenže se pořád nic nedělo, i když jsem měla aparát připravený. Kolem páté hodiny za mnou přišel velitel německé jednotky, ptal se, jestli jsem vdaná, a pak mi povolil krátký rodinný hovor s manželem. Místo toho jsem ale spojila pražské ústředí a kolegu z pošty, který sledoval ve městě situaci. Okamžitě informoval Prahu, že třiadevadesát tanků a náklaďáků z Benešova vyjíždí směrem na Prahu," vypráví.
V tomto okamžiku pocítila paní Vlasta poprvé strach. Původně soukromý rozhovor s manželem mohl německý voják odposlouchávat, a i když neuměl česky, slovům "tank" a "auto" mohl snadno rozumět. Naštěstí ale respektoval soukromí a nejspíš nic neslyšel. Přesto pamětnice s obavami čekala, zda ji nezastřelí nebo nezatknou. "To nejdůležitější se ale povedlo, informace o pohybu tanků se dostala tam, kam měla, přímo ke Smrkovskému. Tanky byly deset minut na cestě, a v Praze už to věděli."
Později po válce se s Josefem Smrkovským, tehdejším místopředsedou České národní rady a vůdčím politickým činitelem Pražského povstání, osobně setkala. "Smrkovský mě pak pozval do Prahy, abych mu vše povyprávěla. Kdyby tehdy tušil, že místo revolučního výboru v Benešově mluvil s pošťákem v řeznickém krámu, tak by možná bylo všechno jinak. O zásadních chvílích často rozhodují náhody," uzavírá své vyprávění paní Vlasta.
Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE >>>
Paměť národa v prostorách pod bývalým pomníkem Stalina v Praze chce otevřít výstavu ke 100. výročí republiky. Post Bellum vyhlašuje veřejnou celonárodní sbírku na webu www.nastalina.cz. Aby výstava mohla být otevřena, potřebuje vybrat 10 milionů korun. Pomozte i vy, a podpořte tak vznik výstavy ke 100. výročí republiky.
