2°C
Je to přesně deset let, co Kortni Miller nervózně čekala na matku svého budoucího dítěte. Ona a její manžel se pokoušeli o adopci, a tu jim umožnila právě ona. Do místnosti brzy přišla očekávaná mladá žena, která Kortni chtěla dát možnost být matkou. Její úsměv byl veliký asi jako její bříško. Malého chlapce dala rodině k adopci hned po porodu, jelikož byla sama a k zajištění dítěte neměla prostředky.
Malý Eli se ihned stal miláčkem rodiny. Kortni milovala novou roli matky a svého prvního syna zbožňovala. O rok a půl později se jim biologická matka Eliho ozvala znovu. Čekala dalšího chlapce a doufala, že si ho rodina opět vezme do péče. Chtěla chlapcům umožnit společný život tak, jak to má u bratrů být. Kvůli financím ale Kortni a její manžel nedosáhli na další adopci, a než peníze sehnali, adopční agentura nabídla malého chlapce jiné rodině.
„Byla jsem nešťastná. Toho chlapečka jsem chtěla. Měli by být spolu,“ dodala Kortni. Za deset let od Eliho narození se jeho pravá matka opět ozvala. Našla Kortni na sociálních sítích a kontaktovala ji s prosbou vidět svého prvního syna. Kortni v setkání jejího syna s ženou, která ho porodila, nebránila a schůzku jim umožnila. To ale ještě není všechno! O necelých padesát minut jízdy autem dál bydlel Eliho mladší bráška, kterého si rodina dříve adoptovat nestihla.
I chlapci se setkali a okamžitě si padli do noty. Skákali do bazénu, vtipkovali a povídali si. Eli byl za setkání se svou matkou i bratrem vděčný, věděl ale, že maminka, která mu dala rodinu a pocit lásky, je Kortni. Nyní je Eli i šťastným starším bráškou a celou svou rodinu nade všechno miluje!
