2°C
Paní Anna Koutná-Tesařová se narodila v březnu 1933 jako nemanželské dítě ve velmi chudých poměrech v Trhové Kamenici v Železných horách. V pouhých devíti letech osiřela. Měla čtyři starší sourozence a do péče si ji vzala sestra, která ovdověla ve dvaceti letech. Její manžel pracoval v pražských Jinonicích ve Waltrovce, tam ve čtyřicátých letech proběhla stávka, kterou Němci surově potlačili. Jejího manžela poslali do koncentračního tábora, odkud sestře pamětnice přišel úmrtní list – prý zemřel na nějakou nemoc, jeho oblečení však přišlo prostřelené.
Sestra byla mladá, a proto si brzy našla přítele, s ním pak čekala miminko. Paní Anna se začala v rodině cítit nadbytečná. Proto ji dali do dětského domova. Před koncem války přišla do domova paní, která chtěla adoptovat dítě. Vybrala si paní Annu, pak ji odvezla na letní byt do staré vorařské stanice a později do Prahy. Paní Anně bylo třináct let, a přestože si paní přála, aby ji oslovovala maminko, srdečný vztah mezi sebou neměly.
"Měla nadměrný byt a nechtěla, aby ji z něj vypudili. Kvůli tomu přišla na to, že si mě nemůže dovolit, a odložila mě na venkov ke své sestřenici," vzpomíná paní Anna. V roce 1947 ukončila osmiletou povinnou školní docházku a začala pracovat. "Šla jsem pracovat do Chirany, kde jsme já a sestra letovaly injekční stříkačky. Bydlela jsem u tety – skoro celou mou výplatu si vzala jako nájemné," vypráví.
Mladá, nevzdělaná vychovatelka
Paní Anna chodila do ČSM, kde dobře recitovala ve svazáckém sboru. Všimli si toho na kádrovém oddělení, a poslali ji proto do kurzu pro korespondentky. "Byla nás jedna třída. Bylo to na krásném Valašsku v obci Zdechov. Měly jsme češtinu, psaní na stroji, těsnopis, marxismus. Školily jsme se na sekretářky," vzpomíná. Po kurzu nastoupila na školské oddělení v Chiraně. Práce ji ale nebavila a vzpomínala na Valašsko. Jedna bývalá vsetínská třídní Anně nabídla, že až jí bude osmnáct let, může se vrátit a pracovat jako vychovatelka.
"Já na to vzpomínám jako na velkou drzost – mladá, nevzdělaná, a vychovatelka! Bylo tam staré vedení, vedlo se skautsky: družiny, sport, turistika, střílení. Ohromně jsem tam ale kupodivu zapadla. Dali mi třídu soustružnic, tenkrát tohle pro ženy neobvyklé povolání začínalo. Ještě dlouho mi ta děvčata psala, měla jsem s nimi dobrý vztah," vypráví paní Anna.
Na jedné svazácké zábavě se seznámila se svým manželem Karlem Koutným, který byl čerstvým absolventem Vojenské akademie Antonína Zápotockého. Dostal nabídku, aby zůstal ve škole jako asistent. Přestěhoval se tedy do Brna, tam s ním odešla také paní Anna. Za rok se jim narodila dcera Marcelka. Karel dostal brzy nabídku, aby si doplnil vyšší hodnost na technice v SSSR. "Byla jsem opuštěná, stýskalo se nám po sobě. Naštěstí či naneštěstí, on nějaký rok předtím dostal těžkou žloutenku, a tak ho po třech měsících poslali zpátky domů," vzpomíná Anna.
Manželům se narodila další dcera Broňa. Krátce nato byl Karel zase poslán do SSSR, tentokrát jako spolehlivý soudruh – na Sibiř. Strávil tam sedm měsíců a poté se stal "nositelem státního tajemství". Tenkrát ale nikdo netušil, jaký to bude mít vliv na osud celé rodiny.
Zatčení
Když se Karel vrátil z SSSR, žili všichni spokojeně a prožívali hezké časy. Jejich vztah k Sovětskému svazu tehdy prý již nebyl nekritický, ale pořád přetrvávala základní důvěra. Zničila ji až okupace Československa v srpnu 1968.
V KSČ zůstala Anna Koutná do roku 1969. Když se musela dostavit k prověrce, vyjádřila jasný nesouhlas s okupací a ze strany ji vyloučili. "Můj muž o rok později dopadl stejně u prověrek v armádě. Už byl podplukovníkem, pracoval na své kandidatuře věd, odevzdal práci, nepřijali ji, nepřipustili ho k obhajobě a z politických důvodů musel odejít. Dlouho hledal práci, až ho vzali do Kancelářských strojů města Brna jako odborného údržbáře," vypráví paní Anna.
Letáky
K rodinným přátelům Koutných patřili tehdy další vyhození brněnští komunisté: Jan Šabata, Mirka Černá a její muž Alfréd Černý. Ten se na samém počátku 70. let Anny zeptal, zda by nemohla opisovat na stroji krátké texty, zprávy, necenzurované informace. Anna souhlasila a zanedlouho přepisovala texty i pro další známou Šabatovu spolupracovnici Vlastu Tesařovou.
V prosinci 1971 začala Státní bezpečnost v Brně zatýkat. V celách tehdy skončila také řada lidí, kteří neměli s letáky nic společného, ale podíleli se na přepisování a distribuci textů, na které režimní aparát nahlížel jako na podvratné. 17. prosince 1971 byl zatčen Karel Koutný a Státní bezpečnost provedla u rodiny domovní prohlídku. "Tak nevinné texty, které se rozepisovaly – bylo to jen hysterické jednání těch estébáků. Při prohlídce našli něco málo, sebrali mužovy staré poznámky, ale nic pořádného nemohli najít. Zatkli ho a nakonec si přišli také pro mne," vzpomíná na zatčení paní Anna.
Dcery, kterým v té době bylo třináct a šestnáct let, zůstaly s babičkou. "Zapírala jsem, nechtěla jsem mluvit, ale dostali mě na ty děti. Říkali: To je vaše věc, když budete zapírat, budete tu déle, děti budou bez rodičů. Vypovídala jsem, přiznala jsem se. To rozepisování dělaly desítky ženských. A ať mi předložili cokoliv, ke všemu jsem se přiznala, abych ochránila další," říká paní Anna. V srpnu 1972 byli manželé Koutní odsouzeni ve velkém procesu spolu s mnoha dalšími lidmi. Anna dostala trest dvanáct měsíců, Karel dva roky.
Smrt Karla Koutného
Krutou ránou pro paní Annu byla smrt jejího manžela Karla. Ten byl nakonec propuštěn z vězení dříve než ona. S rodinou ale strávil jen krátký čas o Vánocích a všem připadal zvláštní a uzavřený. Na začátku ledna 1973 zmizel. Na břehu Brněnské přehrady se později našly jeho aktovka a osobní věci. Tělo objevili až v březnu, když přehrada rozmrzla.
Při pitvě bylo zjištěno, že měl ruce a nohy spoutané vlastní šálou a kapesníky. Lékaři jeho smrt označili jako "sebevražda s pochybnostmi". Vyšetřování trestného činu vraždy, kterého se měli dopustit pravděpodobně příslušníci StB, byl odloženo pro nedostatek důkazů. "Po kurzu na Sibiři se Karel stal nositelem státního tajemství a věděl příliš mnoho o sovětských zařízeních," dodává paní Anna. Možná to byl právě důvod, proč byl Karel Koutný zavražděn.
V létě 1973 se Anna vrátila z vězení k dcerám. O tři roky později se seznámila se svým pozdějším partnerem – významným českým historikem, disidentem a politickým vězněm Janem Tesařem. Podepsala Chartu 77, dlouho byla různými způsoby činná v disentu. Po dlouhodobém nátlaku tajné policie odešel Jan Tesař do exilu ve Francii, po čase za ním odjela také Anna.
Další příběhy Paměti národa čtěte ZDE >>>
Paměť národa v prostorách pod bývalým pomníkem Stalina v Praze chce otevřít výstavu ke 100. výročí republiky. Post Bellum vyhlašuje veřejnou celonárodní sbírku na webu www.nastalina.cz. Aby výstava mohla být otevřena, potřebuje vybrat 10 milionů korun. Pomozte i vy, a podpořte tak vznik výstavy ke 100. výročí republiky.
