Čtenářka Milena: Zavřel mě do zlaté klece a odřízl od světa | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Milena: Zavřel mě do zlaté klece a odřízl od světa

31. října 2016 | 06:00

S Přemkem jsem se znala už od dětství, díky našim rodičům. Vždycky se mi líbil, ale on potom odjel pracovat a žít do Francie a ztratili jsme se trochu sobě navzájem z hledáčku. Jakmile se ale po letech objevil zase v Čechách, navázali jsme plynule a vše se zdálo být v pořádku.

Když se Přemek poprvé objevil v Čechách, chodila jsem ještě s bývalým přítelem, se kterým mám dceru, a on měl také známost, a to vážnou. Když jsme se viděli, cítila jsem, že sympatie jsou stále oboustranné, ale jelikož mi podával pozvánku na svatbu, nevěnovala jsem tomu velkou pozornost.

Svatbu měl sice v Čechách, ale stále pracoval ve Francii a tam se také, spolu s manželkou, vrátil. Od té doby jsme ale byli v kontaktu. Uběhlo pár let, já jsem opustila svého přítele a mezitím jsem se pokoušela ještě o jeden vztah, ale nic nevyšlo. Když Přemkova manželka požádala o rozvod, přihrálo mi to příležitost.

Přemek se zdál být dobrá partie, jen fakt, že jsme se znali jako děti, nedokázal zcela vykreslit to, jaký je vlastně člověk. Začali jsme spolu chodit. Bylo to zpočátku skvělé, měl spoustu peněz, neustále jsem někam jezdila a zahrnoval mě krásnými dárky. Také jeho chování bylo ukázkové, připadala jsem si jako princezna.

Postupem času ale přicházely mráčky, začal ukazovat majetnické chování a žárlivost. Chtěl, abych byla jen s ním, a pokaždé, když jsem chtěla jít s kamarádkami ven, udělal scénu. Když jsem dělala to, co chtěl, byl jako z cukrkandlu. Dřív než jsem si plně stačila jeho narušené chování uvědomit, byla jsem v jiném stavu.

Zavřel si mě ve zlaté kleci, ve které jsem měla vše, co se mi zlíbí. Až na to, že mě odřízl od veškerého světa kolem a každé mé vybočení z jeho pravidel představovalo psychický teror. Pro klid svůj i dětí jsem se podřídila. Když malý trochu odrostl, chtěla jsem z klece ven a rozhodla jsem se odstěhovat a utéct. Nejhorší je, že jsem nebyla schopna uživit sebe a své dvě děti tak, aby měly to, co potřebují, takže jsem se rozhodla podlehnout jeho naléhání a vrátila jsem se.

Zjistila jsem, že mi chybí má svoboda, ale nejsem schopna žít bez jeho podpory. Takže jsem uvězněna v děsivém kruhu. Doufám pořád, že se mi jednou, možná až děti vyrostou, podaří vše vyřešit.