4°C
Vojta byl sympaťák, ale brala jsem ho jako kolegu z práce. Nic víc, nic míň. Když jsme se potkali na firemním večírku a on se mnou protancoval celou noc, už jsem malinko tušila, že po mně jede. Jistotu jsem měla až ve chvíli, kdy mě pozval na rande.
V půl osmé v kině
Přiznám se, že nebyl můj typ, ale byla jsem krátce po rozchodu a říkala si, že se alespoň rozptýlím. Bylo jasné, že z mé strany o žádnou velkou lásku nepůjde. I proto mi nevadilo, že je ženatý. Já si ho brát rozhodně nechtěla. Šli jsme spolu asi třikrát na večeři, pak mi navrhl, že bychom mohli jít do kina. Sraz jsme měli v půl osmé před Výstavištěm, kde se měl film promítat. Jenže on si tam nakráčel s manželkou. Mne představil jako kamarádku z práce. Chvíli jsem lapala po dechu, ale když jsem sklouzla pohledem na postavu jeho ženy a uviděla její vzdouvající se břicho, málem jsem omdlela. Přesto jsem zachovala chladnou tvář a předstírala jsem, že mezi námi nic není.
Dvě ruce na dvě ženy
Vzhledem k tomu, že jsem k Vojtovi nic necítila, bylo mi z celé situace na zvracení. Děsila jsem se toho, že to jeho těhotná žena pozná a zlomí ji to. Naštěstí se tvářila, že je všechno v pořádku, a vypadala v pohodě. Jestli to v ní vřelo, nebo fakt nic netušila, nevím dodnes. Nejabsurdnější byla chvíle, kdy v kině zhasla světla a Vojta nás chytil každou za jednu ruku tak, aby to nebylo vidět. Byl to snad nejdelší film mého života a po jeho skončení jsem se vymluvila, že musím nutně na další schůzku, a zmizela jsem pryč. Druhý den jsem to s milencem samozřejmě ukončila. A přestože už je to spoustu let, hnusný pocit mi naskočí pokaždé, když si na tu situaci vzpomenu. I dnes se stydím za něho i za sebe.
Čtenářka Naďa, fotografie: ilustrační
