2°C
Jerice Bolenové je čtrnáct let a přeje si zemřít. Trpí totiž spinální svalovou atrofií, která oslabuje svaly celého těla, v důsledku čehož člověk téměř není schopen sám se hýbat. Navíc nemoc pak provázejí příznaky s úbytkem svalstva spojené, jako je například skolióza. A tedy i bolesti. Stejně tak je to v případě Jeriky Bolenové. Ta trpí takovými bolestmi, že se rozhodla skoncovat ve čtrnácti letech se životem.
Poslední tanec jejího života
Jeričin ples byl famózní a přesně takový, jaký si ho vysnila. Raut pro všechny přátele a rodinu, výzdoba v černé a limetkové, jak se jí to vždy líbilo. Celý večer byl pro ni nezapomenutelný, s přáteli tančila a užívala si dosyta parketu. Vyvrcholení akce bylo ve chvíli, kdy byla korunována na královnu plesu a dostala krásný diadém. A užila si poslední tanec svého života.
Pro koho to vlastně dělám?
"Poslední dobou jsem nad tím často přemýšlela. Přemýšlela jsem, pro koho to všechno vlastně dělám? Nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu," říká čtrnáctiletá dívka. A její matka ji v tom podporuje. "Ve svém věku si toho prožila mnohem více, než stihnou někteří lidé za celý život. Ve čtrnácti letech je už dostatečně dospělá na to, aby se rozhodla, co chce. Je to její život a její bolest," vysvětluje Jen Bolenová.
Pro spoustu lidí může být rozhodnutí dost nepochopitelné, nota bene pak podpora ze strany její maminky. Jenže asi málokdo z nás si dovede představit život, během kterého absolvovala na třicet nejrůznějších operací, je připoutána na invalidní vozík a nemoc ji tolik paralyzovala, že už není schopna ani zvednout ruce nad hlavu. Dvanáct hodin denně musí být připojena na ventilátor, který jí pomáhá dýchat.
Co bude po smrti?
"Vím, že jsme všichni dělali, co jsme mohli, abychom Jerice jakkoliv pomohli a ulevili jí od bolestí a zlepšili jí život. Lidé si často vůbec neuvědomují, co všechno je zapotřebí, abychom ji udrželi naživu," říká její maminka.
Svůj život chce Jerika skončit v srpnu, a tak se na to všichni snaží pomalu připravit. Maminka Jen ví, že se bude muset srovnat s bolestí ze ztráty dcery, ale uvědomuje si, že dceři takto bude lépe a nebude se trápit. K té myšlence se snaží upnout. Ovšem co bude, až to skutečně nastane, si nedovede představit.
