Když bylo Kirsty dvanáct let, kouslo ji na zahradě klíště. A tehdy se jí a celé její rodině svět obrátil vzhůru nohama. Posledních jedenáct let totiž strávila dívka víceméně po nemocnicích, upoutána na lůžko. Po kousnutí klíštětem jí nejprve otekla ruka, a tak jeli ihned na pohotovost. Tři týdny se v nemocnici léčila, poté ji propustili domů.
Rukou to nekončí
Později se začaly objevovat i další problémy. Třeba několikrát se jí stalo, že jí ztuhla část tváře, která v tu chvíli byla naprosto paralyzovaná. To bylo způsobeno Bellovou obrnou, která postihuje levou část lícnice. Během let se z veselé dívky stala unavená a oslabená bytost, která není sama schopna téměř ničeho. Navíc ji sužovaly i další potíže.
"Mám pocit, jako by mi praskaly kosti a trhaly se svaly," popisuje žena svůj aktuální stav z nemocničního lůžka. Po mnoha vyšetřeních a s ohledem na příznaky, které mladou ženu tehdy trápily, se lékaři nakonec usnesli, že jde o lupus. To je autoimunitní onemocnění, při kterém se – zjednodušeně řečeno – buňky uvnitř lidského těla požírají navzájem. Ty buňky, které jindy působí v těle prospěšně, se ho nyní snaží zničit. Projevů této nemoci je nespočet. Můžou to být únava, ale také silná bolest kloubů, kožní projevy, jako je zarudnutí pokožky na obličeji, horečky, třes i psychické poruchy.
Ztrácí sílu žít
Nyní třiadvacetiletá dívka začíná ztrácet sílu žít. Na lupus totiž neexistují léky, které by nemoc úplně vyléčily, pouze dokážou tlumit příznaky. Kirsty by si moc přála, aby někdo s lékem přišel, protože jinak to podle svých slov už nezvládne. "Každý den trpím chronickými bolestmi. Za poslední rok jsem shodila přes deset kilogramů, nemám vůbec sílu," popisuje.
Její matka se nejprve domnívala, že jde o lymskou boreliózu, která může mít podobné příznaky jako lupus. Zvláště když se nemoc objevila po kousnutí klíštětem. Jenže všechny testy vyšly negativně. Po nemocnicích trávila v podstatě posledních jedenáct let, i když někdy byly světlé doby, kdy se cítila dobře, měla aspoň trochu sílu, a tak mohla být doma.
Myšlenky na nejhorší
Jenže za poslední dva roky se její stav natolik zhoršil, že dívka začíná myslet na nejhorší. Jednou dokonce přestala dýchat, a tak byla uvedena do kómatu. Poprosila pak svou matku, jestli by ji nemohli převézt do Švýcarska na kliniku asistované sebevraždy. "Rve vám srdce, když toto slyšíte od vlastní dcery," svěřuje se maminka.Celá rodina ale stále věří, že může jít ještě o jinou nemoc, než je lupus, na kterou by lékaři mohli nasadit účinnou léčbu, jež by dívku mohla snad i zachránit od jejích sebevražedných myšlenek. Proto nyní bojují o to, aby dívce byly udělány mnohem důkladnější a rozsáhlejší testy, zda nejde o lymskou boreliózu, která skutečně může v některých případech připomínat lupus.
Více osudů si můžete přečíst v rubrice Příběhy.