3°C
Když se ráno v nemocnici probudila, neuměla mluvit a téměř na nic si nevzpomínala. Naštěstí poznávala alespoň svou dceru a muže.
"První slova, která se mi vracela, byla kupodivu v němčině. Ostatní jsem se učila ze slabikáře podle obrázků," vzpomíná Jarmila na těžké období.
Učitelka tělem i duší
Několik let se ze zdravotních problémů vzpamatovávala, a když už byla ve formě, mrtvice udeřila znovu. A aby toho nebylo málo, lékaři u ní objevili těžkou srdeční vadu, takže musela na operaci.
"Několik let jsem byla v invalidním důchodu a dávala se dohromady. Ale celou tu dobu mi hrozně chyběly děti. Chvíli jsem pracovala na částečný úvazek ve škole, ale když i ten skončil, řekla jsem si, že musím něco vymyslet, jinak se zblázním." A tak se vrhla na podnikání a založila si dětské studio.
Co mi to dalo a vzalo
"Neříkám, že vždycky všechno bylo hračka, ale založit si vlastní firmu byl jeden z mých nejlepších nápadů. Ano, podnikání mi sice částečně vzalo soukromí, volný čas, přišla jsem o spoustu známých, ale díky němu mám silnou vůli a sebevědomí, které mi celý život chybělo. A našla jsem si nové přátele," popisuje šťastná Jarmila, která rozhodně nelituje, že se před padesátkou postavila na vlastní nohy. Dělá totiž přesně to, po čem od dětství toužila – má kolem sebe spoustu dětí.
Za odměnu do práce
Jarmila má něco, co většině z nás připadá jako nereálná scéna z romantické komedie. Žije svůj sen. "Každý den začínám slovy: Dělám to, co miluju, a dnes zase nemusím pracovat, ale můžu bavit sebe a druhé. Pocit, že se ráno probudím a nechce se mi do práce, fakt neznám," tvrdí, a když se jí díváte do očí, je vám jasné, že to není žádná fráze.
Jarmilin vzkaz čtenářkám a čtenářům:
"Nikdy se nevzdávejte, protože i ten zdánlivě poslední krok může být tím prvním a nejlepším."
