Čtenářka Lenka: Zamilovala jsem se do syna své kamarádky | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Lenka: Zamilovala jsem se do syna své kamarádky

27. srpna 2015 | 06:00

Nikdy mne nepřitahovali mladíci, píše čtenářka Lenka. Proto byla sama překvapená, když se letos o prázdninách zakoukala do mladého kluka. A aby toho nebylo málo, byl to syn její kamarádky. Připadala jsem si jako puberťačka, pokračuje Lenka ve svém příběhu.

S Alicí se známe dvacet let. Poznaly jsme se na brigádě, já si přivydělávala při studiích, ona žila sama s tříletým synem Kubíkem. Okamžitě jsme poznaly, že jsme podobně naladěné, a staly se z nás kamarádky. Trávily jsme spolu hodně času, hlavně na chalupě u Aliciných rodičů. Pak jsem dostudovala, měla jsem rodinu, a na Alici tedy méně a méně času. Vídaly jsme se tak dvakrát do roka, většinou u vína. Tam jsme si vždycky řekly, jak ten čas letí, jak děti rostou a že by bylo fajn strávit spolu nějakou dovolenou u nich na chalupě. Tenhle nápad vyšel až letos.

Obě naše děti si už prázdniny plánují samy, manžel má méně dovolené než já. Tak jsem vyrazila. Alicinou partou jsem byla hned okouzlená. Byli to lidi z turistického oddílu, rodiče i děti. Bavilo mě s nimi chodit na výlety i hrát volejbal, ačkoliv jsem se posledních deset let sportu úspěšně vyhýbala. Největší podíl na tom měl ale jistý mladík jménem Jakub.

To je ten malej Jakub?

Byl strašně pozorný, vždycky sledoval, jestli něco nepotřebuji. Večer vytáhl kytaru a já jsem jen zírala, jak dokáže bavit celou společnost. Nejdřív mi samozřejmě vůbec nedošlo, že je to Alicin syn. A tak jsem si s ním bez zábran povídala a jeho hezké pohledy jsem mu vracela. Srdce jsem u toho měla až v krku a doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne. Teprve asi za dva dny, když oslovil Alici "mami", mi došlo, že je to ten "malej Kubík", kterého jsem na téhle chatě učila lézt po žebříku a chodit na nočník! Úplně mě to šokovalo.

Chtěla jsem zařadit zpátečku, ale cítila jsem, že v tom začínám lítat až po uši. Tohle se svým mužem doma pochopitelně už nezažívám a ani zažívat nemůžu. Jednou jsme zůstali u ohně jako poslední. Posilněna vínem a pivem jsem to vydržela a neutekla jsem spát. Kuba na tom byl podobně. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme vnímali to napětí, které mezi námi je. Začali jsme se objímat a líbat. Kuba se mi pak svěřil, že jsem byla jeho platonická dětská láska. Musela jsem se smát, ale i tak mi to udělalo strašně dobře.

...
Naštěstí se dovolená chýlila ke konci a já mohla odjet. Domů jsem přijela s totálně zamotanou hlavou. Myslela jsem na Jakuba snad každou chvíli. Připadala jsem si zamilovaná jako puberťačka. Pořád jsem koukala na telefon. Nakoupila jsem si spoustu mladistvého oblečení, abych nepůsobila usedle. Alici jsem pořád navštěvovala. Dvakrát jsme se tam s Kubou viděli a pokaždé jsem z toho byla úplně paf. Ano, po deseti letech manželství člověka rozhodí i toto. Pořád jsem plánovala, kdy zase Kubu uvidím, vysnila jsem si s ním celou budoucnost, představovala jsem si, jak to řekneme Alici.

Vystřízlivění bolelo

Nevím, jak by to skončilo, kdyby mi jednou Alice neřekla, že si Kuba konečně našel holku. Strašně mě to tehdy zpražilo a připadala jsem si podvedená a zrazená. Musela jsem se u Alice opít a svést to na problémy v práci. Následující měsíc jsem byla úplně nepoužitelná. Sama jsem byla překvapená, jak moc mě to vzalo. Jak moc jsem se touhle – z jeho strany nevinnou – romancí nechala unést a co jsem si všechno namlouvala a vybájila. Ale jako ve všem, i zde platí: sejde z očí, sejde z mysli. Postupně mi začalo docházet, že jsem sice Kubovi byla sympatická, ale velká část téhle lásky se odehrála v mé hlavě.

Autor: is