S Káťou se známe od střední školy. Zažily jsme spolu první lásku, první zklamání, maturitu a první vážný vztah. I proto naše kamarádství vydrželo dosud, i když jsme se od sebe odstěhovaly poměrně daleko. Katka začala ještě ve škole chodit se spolužákem z vedlejší třídy – Milanem. Byl to vždycky frajer, strašně vtipný, v hospodě nebo o víkendech na chatách ho bylo plno.

Až později, když začal chodit s Káťou, jsem si uvědomila, že jeho vtipy jsou vždycky založeny na tom, že někoho urazí. V osmnácti a na účet učitele nebo neznámých lidí v kempu mi to přišlo docela neškodné. Po několika měsících vztahu s Katkou jsem si všimla, že takhle „vtipnej“ je i vůči ní. Katka to vždycky shodila: Milan to tak nemyslí, když jsou spolu, je jiný, ví, že ji má rád. Protože já jsem v té době žádného kluka neměla, víc jsem do toho nešťourala. Nechtěla jsem, aby si myslela, že závidím. Po maturitě jsem se přestěhovala do Kolína, kde jsem dostala práci. S Káťou jsme si občas zamailovaly, přes tři roky jsme se vídaly jen párkrát do roka.

Náš vztah se obnovil až ve chvíli, kdy jsme obě čekaly první děti. Po narození miminek jsme se začaly navštěvovat častěji a já měla možnost vidět i Milana, s kterým Katka stále žila. Úplně jsem se zděsila, když jsem viděla, jak se jejich vztah „prohloubil“.

K nadávkám přibyly modřiny

Vždycky když měl Milan přijít domů, Katka začala šílet: všechno uklízet, aby nic nebylo špatně. Zároveň mě prosila, abych už šla. Jednou jsem Milana zastihla a byl hodně nepříjemný. I když bylo všechno podle mě v pořádku, našel si něco, co ho rozčílilo, a Katku seřval. Co je prý za matku, když nechá na zemi špinavé dupačky a nehodí je hned do koše se špinavým prádlem. Jak bude vychovávat jejich syna? Když jsem o tom s Káťou mluvila, omlouvala to jeho pedantstvím a puntičkářstvím. Prý skutečně nemá rád, když je na zemi špinavé prádlo. A že to vlastně byla její chyba. A takhle to bylo s víc věcmi. Říkala jsem jí, že to ho ještě neopravňuje, aby se k ní takhle choval. Jednou mne poprosila, abych jí půjčila peníze. Že přestřelila rodinný rozpočet a Milan by jí další peníze nedal. Už je to několik měsíců a vím, že peníze nikdy neuvidím, protože Katka je nemá z čeho splatit. Jednou přišla na sraz s kamarádkami s modřinami na rukou. Jim řekla, že upadla, mně později přiznala, že ji Milan chytil za ruku a dal jí facku. Myslím, že nežije ve zdravém vztahu.

Nevím, jak jí můžu pomoct

Několikrát jsem jí to říkala, snažím se jí číst příběhy z časopisů a dala jsem jí kontakt na krizovou linku. Nabídla jsem jí, že může bydlet na čas u nás. Ale Káťa o tom nechce ani slyšet, myslí si, že její vztah rozhodně není tak tragický. Nedávno mne poprosila o další půjčku. Že prý až bude chodit po mateřské do práce, mi to všechno splatí. Nevím, jestli ji mám podpořit. Protože tím vlastně podpořím to její příšerné partnerství. Na druhou stranu se bojím, že když jí peníze nepůjčím, Milan jí ublíží.

Bude hůř?

Přemýšlím, jestli jít na policii, ale vím, že Katka by všechno popřela. Někdy se mi nechce brát jí telefon, když volá, a pak z toho mám výčitky. S ostatními kamarádkami se už skoro nevídá. Třeba jsem jedna z jejích posledních šancí, jak tomu uniknout. Ale vůbec nevím jak. Jen doufám, že nebude muset zažít něco strašného, než se jí otevřou oči.