S manželem jsme se brali po delší známosti, ale hodně mladí. Ale co, bylo mi dvacet dva, měla jsem po střední škole a pracovala v nemocnici jako sestra. Martin dělal v automobilce. Byl hodný, pracovitý a doma taky pořád něco kutil.

Bydleli jsme v domku s jeho rodiči, každý jsme měli jedno patro. S tchyní a tchánem jsme vždycky vycházeli dobře. Ctili jsme navzájem své soukromí, když jsme jeden druhého chtěli navštívit, vždycky jsme zvonili. Měla jsem pocit, že lepší to být nemůže.

Rok po svatbě se nám narodil Martínek. Zůstala jsem s ním doma. Martin dál pracoval, a když se vrátil z práce, většinou ještě něco dělal na baráku. Já se na něj pochopitelně po celém dni s děckem těšila, chtěla jsem mu  vyprávět všechno, co jsme s malým zažili. Ale dovedete si to představit. Úplně na to neměl náladu.

Postupně jsem si začala připadat osamělá. Moc kamarádek v mém okolí děti nemělo, a tak se mou spásou stal internet. Nejdřív takové ty klasické mateřské stránky, dávala jsem tam fotky a měla radost, že alespoň někdo ocení náš narozeninový dort nebo první krůčky. Postupně jsem tam začala trávit víc a víc času. Našla jsem tam pár starých přátel ze základky, psali jsme si, co kdo dělá, a dohodli jsme si sraz. A na srazu se objevil Ládík. Má stará láska.

Příběh Julie z Prahy: Jsem manželka, matka a chodím na swingers party

Chtěla jsem jen trochu pozornosti

Na jednom školním výletu mi utrhl kytku a já se strašně styděla. Nejdřív jsme se těm vzpomínkám smáli, pak mě Ládík šel vyprovodit, někde utrhl kytku, řekl mi, že mi to pořád moc sluší. A já v tom najednou začala lítat až po uši. Někdo se o mne začal zajímat, psal mi přes den, že na mě myslí. Ptal se, jak se máme, dokonce i když byl syn nemocný, ptal se, jestli už mu je lépe. A já nevydržela se s ním občas nesejít.

Po pár takových schůzkách začalo být jasné, že nevinné přátelství to nebude, a začali jsme si milostný poměr. Manžela jsem opustit nechtěla, brala jsem to spíš jako zpestření. Sama sobě jsem si to omlouvala tím, že já taky potřebuji nějaký zájem, něhu, a toho se mi doma nedostává. Vídala jsem ho čím dál častěji a bylo jen otázkou dnů, kdy se to provalí. 

Když to manžel zjistil, bylo vidět, že ho to šíleně ranilo. Stáhl se do sebe, nekomunikoval. Já mu slíbila, že to s Ládíkem ukončím, i když jsem v tom chtěla pokračovat. Ládík mi dával energii a chuť do života. Nevím, jak by to celé dopadlo.

Každopádně jednou se u nás zastavila tchyně. Bez zazvonění, přišla a oznámila mi, že mě i Láďu čeká za pár dní u nich doma! Bylo jasné, že všechno ví. Přišli jsme tam s Láďou, byli jsme zvědaví, co se bude dít.

Čtenářka Iveta: Přijali jsme manželovu milenku do rodiny, žijeme ve třech

Rodinná rada rozhodla

Tchyně a tchán si před nás sedli, manžel u toho nebyl. Tchyně řekla, že to musíme okamžitě ukončit. Jinak u soudu řekne, že jsem se nestarala o Martínka, a zařídí to tak, že už ho nikdy neuvidím. Že neuvidím ani korunu, odejdu z manželství s holým zadkem – a jestli mi to za to stojí.

Vůbec jsem nevěděla, jak se k tomu mám postavit. A moc mě ranilo, že u toho nebyl manžel. Když jsem se ho na to ptala, dělal, že o ničem neví. Pochopitelně jsem se celé situace zalekla. Nechtěla jsem přijít o dítě, nechtěla jsem se soudit a vlastně jsem ani nechtěla odejít s Láďou. A tak jsme vztah ukončili a já zůstala s manželem.

Za nějaký čas se Martínkovi narodil brácha. Ale ani tchyně, ani dítě na udobřenou naše manželství nezachránily. Dnes jsem rozvedená, žiji s partnerem. A Láďa to není.

Příběh čtenářky: Manžel mě vyhodil půl roku po svatbě, chtěla to jeho matka