Příběh čtenářky: Manžel mě vyhodil půl roku po svatbě, chtěla to jeho matka | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Manžel mě vyhodil půl roku po svatbě, chtěla to jeho matka

12. prosince 2014 | 06:00

Během půlroku sešup na úplné psychické dno. Přesně to zažila naše čtenářka Marcela, která měla letos na jaře svatbu. A tehdy by ji vážně nenapadlo, že za pár měsíců bude zralá na psychologa, protože jí vztah s manželem skončí. Přitom tomu ještě nedávno nic nenasvědčovalo. I když na druhou stranu, z toho, jak se k ní chovala tchyně, bylo jasné, že snadné to tohle manželství mít nebude. 

Vztahový poradce by asi řekl, že třicetiletá Marcela udělala ve svém vztahu několik zásadních chyb. A že tím pádem není divné, že manželství nevyšlo. Jenže podobných chyb se dopouští kdekdo, a přitom se rozvádět nemusí. 

"Když jsme se rozhodli, že spolu budeme žít, přišel manžel s tím, že můžeme bydlet v domě jeho rodičů, protože je na to dost velký – nepřišlo mi to riskantní, protože byt měl samostatný vchod a dohodli jsme se, že za něj budeme normálně platit nájem," líčí ve svém dopise čtenářka. 

Bůhví, jestli spolu zůstanete

Nastěhovali se před rokem a nebylo to vždycky hladké soužití. Například proto, že přítelovi rodiče se dost jednoznačně postavili proti tomu, aby se mladý pár pustil do přestavby bytu podle svých představ. "Přítelova matka říkala něco v tom smyslu, že to nemá smysl, když ani nejsme svoji, a kdoví, zda spolu zůstaneme," popsala Marcela jeden z prvních zádrhelů. 

Na přestavbu bytu nakonec stejně nebyl čas ani peníze, a tak to pár přestal řešit. 

Tak sem máma chodí, no a co? 

Co když se ze vztahu vytratí chuť zajímat se o toho druhého?
Byla to nicméně přítelova matka, kdo vztah narušoval i nadále. "Jednou jsem se vrátila ze služebky a v kuchyni u nás byla přítelova matka a přerovnávala nádobí, zatímco on pil kafe, které mu uvařila," popsala Marcela, co jí naprosto vzalo dech. 

Přítel jí pak řekl, že mu máma pomáhala s domácností, zatímco byla pryč – přitom to byly jen tři dny. 

Milan se nejdřív hájil, že přece nevadí, když tam jeho máma zajde, pak ale přislíbil, že se s ní domluví, aby k nim chodila jen jako na návštěvu. Nikoli neplánovaně a už vůbec ne, když tam ani jeden z nich nebude. 

Šťastná svatba, rychlé ochladnutí

Na sv. Ondřeje je ta nejvhodnější chvíle začít se pídit po budoucnosti vztahu.
Vypadalo to, že vše se v dobré obrátí. Přítelova máma se stáhla, mladí milenci se rozhodli, že se vezmou, což obě rodiny kvitovaly s povděkem. 

"Svatba byla hezká. Asi to nebyla ta nejromantičtější svatba na světě, měli jsme ji spíše menší a také jsme netančili až do rána, ale rozhodně jsme si to oba užili," vzpomíná Marcela, podle níž se však brzy potom začal její – teď už – manžel chovat jinak. 

Ochladl. Vypadalo to jak ze špatného filmu, jako přes kopírák s tisícem jiných příběhů. Chodil domů později a později, a když už přišel, zalezl si ke svému počítači. 

Tchyně rozhodla, že na dítě je ještě nejméně pět let čas

tchyně
Do toho se zase na scéně stále častěji objevovala i tchyně. Už zase bez okolků chodila k manželům do bytu, navíc jim paradoxně víc než dřív mluvila do všeho – do toho, kam mají jet na dovolenou, že mají dítě ještě pár let odložit, a také ohledně toho, jak by se měla novomanželka starat o blaho svého chotě. 

"Měla jsem dojem, že jsem tam za služku, zvláště když manžel stál spíše na straně své matky – třeba pokud šlo o dítě. Oběma nám bylo kolem třiceti, on věděl, že jsem dítě chtěla. Ale když matka řekla, že máme ještě nejméně pět let čas, odkýval jí to," je ještě dneska Marcela plná zklamání. 

Tady už bydlet nebudeš!

...
Pak už to jen vygradovalo. Manžel už se ani nesnažil tvářit, že by měl stát na straně své ženy, stejně jako si klidně odjel na víkend pryč, aniž by se namáhal vysvětlovat, kde bude trávit svůj čas. A do toho se u osamělé novomanželky stavila jeho matka, aby zoufalé ženě dala najevo, že v tomhle domě rozhodně není vítána. "Neřekla mi to přímo, ale z jejích narážek bylo jasné, kam směřuje," je Marcele do pláče. 

Když se manžel nakonec přece jen uráčil domů, řekl jí jen, že by bylo nejlepší, kdyby se odstěhovala, což snad chápe. 

Nechápala nic. Zvláště proto, že nevěděla, že by udělala nějakou chybu. Navíc jí bylo jasné, že coby manželku jí nikdo takhle na ulici poslat nemůže. Už proto byla rozhodnutá, že si takové chování líbit nenechá, ale když se jí doneslo, že muž má milenku, sebrala se, našla si podnájem a rozhodla se, že rodinu, která jí za rok vzala tolik energie, nadobro vymaže ze svého života.