Když mi začaly chodit podivné esemesky typu „Dnes ti to hrozně sluší“ nebo „Máš krásné oči, božsky voníš…“, nechápala jsem nejdřív, o co jde. Kdo mi to píše? A kde na mě sehnal číslo? Neměla jsem tušení. Ten člověk mě evidentně znal, vídal, já ovšem nevěděla, o koho jde.

Pocit, že procházím prostorem, ve kterém mě sledují cizí oči, mi začal nahánět strach. Ale zpočátku o nic nešlo. Říkala jsem si, že se někomu snad jen líbím, a že to tedy nebudu řešit. A zároveň jsem udělala největší hloupost. Na zprávu jsem odepsala.

Nátlak se stupňoval
V ten okamžik se charakter zpráv změnil. Začaly být oplzlé a nechutné. Neznámému „obdivovateli“ jako by se vlila krev do žil, když jsem konečně zareagovala. A tak jsem se zařekla, že už odepisovat nebudu. Na chvíli byl klid. Já jsem pak navíc změnila zaměstnání a myslela jsem si, že klid bude definitivní. Ale to jsem se spletla.

"Ahoj, jak se máš?" Přesně tato esemeska odstartovala novou vlnu zpráv o dva roky později. V tu chvíli jsem zbystřila a začala tušit. Pak mi volal neznámý muž a říkal, že reaguje na inzerát, který jsem si dala na seznamku, a že by se chtěl sejít. Já ale nikam nepsala! Samozřejmě jsem odmítla. A zase začaly chodit oplzlé zprávy, tentokrát z nových a nových čísel.

Příběh stalkingu: Bývalý přítel mě pronásledoval a chtěl zabít!

Můj bratr v té době pracoval pro významného mobilního operátora, tak mě napadlo, že bych mohla touto cestou zjistit, kdo za nepříjemným pronásledováním stojí. Vážně jsem se bála, neměla jsem nejmenší tušení, jestli na mě ten dotyčný někde nečíhá!

Bratrovi se podařilo zjistit, že obě čísla patří jistému Tomáši z Brna. Naštěstí byl tak pitomý, že psal z registrovaných SIM karet. Měla jsem jeho přesnou adresu, konečně jsem ucítila převahu! Když zase spustil svou lavinu slizkých narážek, ohradila jsem se ostře, ať mi dá pokoj, jinak se obrátím na policii. Že si ho už umím bez problémů najít.

Nešťastná matka o stalkingu: Šílenec dohnal dceru k sebevraždě

Mého „obdivovatele“ prozrazení identity šokovalo! A já konečně pochopila, o koho jde. Dělal pro cestovní kancelář, v níž jsem dřív pracovala, řidiče. Osobně jsem ho ani neznala. Jen jsem ho ze slušnosti zdravila, nevěnovala jsem mu větší pozornost. Zavalil mě lavinou urážek a nadávek. To, že jsem blbá kráva, byla ještě lichotka. Následovaly mnohem horší varianty. Když jsem zprávy četla, třásly se mi ruce. Ale zakrátko dal opravdu pokoj. Konečně! Musím ale přiznat, že od té doby se mám na pozoru. A už jsem velmi opatrná v tom, co o sobě neznámým lidem říkám. Nikdy totiž nevíte, jaká indicie vás pak zpětně pomůže vystopovat. A to i tehdy, když zmizíte ze šmírákova života!