"Poznala jsem ho jako Aleše, ale dnes si říká Abadonn," píše třicátnice Jana o svém příteli. Kdysi jí imponoval svými plány na to, že rozjede velkou kariéru, kvůli níž chodil na různá školení rozvoje osobnosti. Líčí, že mu radila, aby se začal brát takový, jaký je, ale nepomohlo to. 

"Aleš byl stále nespokojený a vznětlivý, ze všeho vinil všechny kolem. Aby se toho přetlaku zbavil, vyrážel si vyčistit hlavu do různých klubů," svěřuje se Jana, kterou mrzelo, že ji nikdy nebere s sebou. Na jednom metalovém koncertě se seznámil s Belzebuthem. Tak si říkal týpek s černě nalakovanými dlouhými nehty, vyholenou hlavou, spoustou tetování a kovovými implantáty rašících rohů na čele. Podle Jany slíbil Alešovi, že mu splní každé přání. 

Muž s dlouhým černým malíčkem

Od té doby snad každý večer odcházel na dlouhé hodiny pryč, zatímco Jana seděla doma a podezírala ho, že si našel ženskou. Sex mezi nimi přitom fungoval jako nikdy! "Když jsem ho přistihla, jak se před zrcadlem křižuje v opačném směru, a viděla, že nad postel si zavěsil kříž hlavou dolů, začalo mi svítat," vzpomíná ve svém dopise Jana, která se na Aleše obořila s otázkou, zda se snad stal satanistou. 

Čtenářka Lenka: Otce jsem našla v pětačtyřiceti a dnes toho lituji

Doufala, že se tomu zasměje, jenže on naopak nadšeně přitakal s tím, že je to prostě úžasné. Protože poprvé v životě získal pocit, že je někdo. Jana doufala, že to Aleše přejde jako spousta jiných věcí, pro které se v minulosti nadchl. Jenže to se tentokrát nestalo. 

Aleš si nechal narůst dlouhý nehet na malíčku a barvil si ho načerno. Byl to odznak příslušnosti k sektě. A své sobectví povýšil na náboženství. Doma si zařídil oltář, na kterém zapaloval černé svíčky, a na otočeném krucifixu se houpal obrácený pentagram s kozlí hlavou uprostřed. A do toho všeho Jana otěhotněla.

Černá mše

"Už jsem začínala uvažovat o rozchodu, ale teď jsem na to mohla zapomenout," popisuje čtenářka své rozpoložení. A co hůře, Aleše její těhotenství nadchlo a začal ji nutit, aby se s ním coby těhotná účastnila černých mší. Janě se to nelíbilo, přesto s ním jednou šla. "Byla to hrůza," nechce se jí na to ani moc vzpomínat. 

Chrámem byl Belzebuthův obývák. V rohu místnosti mečel uvázaný černý kozel a na masivním oltáři hořely desítky dlouhých svící stejné barvy. Jana si na oltář musela lehnout, zatímco se místnost naplnila osobami v kápích. Nakonec Aleš podřízl potkana a ženě jeho krví na břicho napsal tři šestky. "Tehdy jsem začala křičet, že chci pryč, zatímco Aleš něco mlel o tom, že náš syn bude zaslíben satanovi a jednou se stane veleknězem řádu," stojí v dopise čtenářky, která z mše utekla na ulici. 

Čtenářka Michaela: Vyspala jsem se s nevlastním synem

Útěk před ďáblem

Chladný vzduch ji vrátil do reality. Běžela domů, kde se zamkla v ložnici. Asi po dvou hodinách se vrátil Aleš. Byl klidný, zaklepal a slušně Janu žádal, zda by mohla vyjít ven – tvrdil, že se na ni nezlobí. Zároveň z něj však vylezlo, že letos v dubnu by rád během takzvané Valpuržiny noci svého syna daroval satanovi oficiálně. "Dokonce pro něj měl jméno. Měl se jmenovat Typhon, což podle mytologie znamená Antikrist, jak mi říkal přítel, který doufal, že si díky tomu upevní místo v řádu," třese se Jana odporem ještě dnes. 

Teprve tehdy se rozhodla, že Aleše opustí. Naoko s ním souhlasila, ale hned, jak druhý den ráno odešel do práce, sbalila si věci a z bytu odešla. "Nevěděla jsem kam, ale hlavně co nejdál. A tak dnes sedím v azylovém domě a čekám na porod. Už mám koupenou postýlku i výbavičku a začínám znova," uzavírá mladá žena svůj příběh a doufá, že ji Aleš nenajde. V rodném listě dítěte chce uvést, že je jeho otec neznámý.