Seznámili jsme se na poště, kde jsem si byla pro balík. Byl pro mě příliš těžký a sympatický mladý muž, který stál v dlouhé frontě přede mnou, si toho všiml. Hned ke mně přiskočil a pomohl mi s balíkem až k autu. Byla jsem mu moc vděčná a musím přiznat, že poprvé od manželovy smrti jsem se na někoho dívala jako na PĚKNÉHO mužského. O osm měsíců později jsme si slíbili věčnou lásku ve štěstí i neštěstí na radnici.

Bylo nám dobře

Lukáš byl právník ve velké firmě a měl dost práce. Nikdy mě však nezanedbával a každý den mi dával najevo svou lásku. Když se nám narodila Barborka, byl strašně šťastný. A já taky. Mladší sestřičku milovali stejně tak i moji kluci z prvního manželství.

V létě jsme pak odjeli na krásnou dovolenou k našim do Beskyd. Byla to nejkrásnější doba, kterou jsem zažila. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ho něco uvnitř trápí, protože navenek se choval úžasně. Lukáš asi opravdu v té době šťastný byl, ale už za dva měsíce se osud otočil k němu i jeho rodině zády. Projevily se u něj sklony k těžké úzkosti a depresi. O tom jsem se ale dozvěděla, až když bylo pozdě.

Příběh Marcely: Začala jsem nenávidět svoje dítě

V říjnu jsem začala vnímat, že Lukáš není nějak ve své kůži. Byl stále stejně laskavý ke mně i k dětem, ale někde v očích jsem mu četla smutek. Nechápala jsem, co se děje. Finančně jsme nestrádali, měli jsme moc hezký vlastní byt, já jsem sice byla doma s malou, ale vydělávala jsem díky svému internetovému obchodu. A hlavně – milovala jsem ho moc a moc, a dávala jsem mu to taky najevo. Ptala jsem se ho mockrát, jestli nemá nějaké vážnější problémy v práci, ale to rozhodně popřel.

Protože jsem se před časem seznámila s jeho kolegou a jeho rodinou, zavolala jsem jim. Svěřila jsem se, že nemám z Lukáše dobrý pocit, že nějak cítím, že se uvnitř něčím užírá. A na rovinu jsem se zeptala, jestli nemá v zaměstnání potíže. Prý v žádném případě, vždyť patří mezi nejlepší právníky ve firmě.

Náraz do prázdnoty

I když jsem se snažila zjistit, v čem by mohl být problém, na nic jsem nepřišla. Blížily se Vánoce a Lukáš mi z práce zavolal, že přijde trochu později, protože nakupuje dárky. Když se ale blížila půlnoc a manžel pořád nikde, začala jsem panikařit. Hned jsem telefonovala k němu do práce. Na recepci mi řekli, že odešel krátce po poledni. Volala jsem i jeho mamince, ta taky nic netušila. Byla ale taky velmi vyděšená. Tak moc, až mě to překvapilo. Vypadlo z ní, že se jí Lukáš nedávno svěřil, že má deprese, kterými trpěl i jeho otec a strýc.

Začalo mi hučet v hlavě a dostala jsem opravdový strach. Když se vzápětí ve dveřích objevili policajti, tušila jsem, že je zle. A bylo. Přišli mi říct, že můj milovaný muž už nežije. Zabil se skokem z výšky. Prý se ubytoval v hotelu a tam skočil ze šestého patra. V pokoji pro mě nechal dopis. Napsal mi, že nemůže dál, že by mi byl jen přítěží a že černé myšlenky ho provázely už od dětství, ale doufal, že manželstvím a láskou ke mně a dětem to překoná.

Příběh čtenářky: Chtěla jsem se zabít, protože můj syn umíral!

Nedokážu odpustit

Vůbec jsem nechápala, proč Lukáš nechodil k doktorovi, proč mi nic neřekl. Vždyť tolik lidí má podobné problémy a řeší je. Lukáš to nechal být a takhle to dopadlo. Stále mu nedokážu odpustit, že se zachoval jako sobec. Prostě skočil a nechal nás tady. Často se modlím, abych mu dokázala prominout, pochopit ho, ale zatím se mi to nedaří.

Smrt prvního muže způsobila těžká nemoc, která mu vzala život. Lukáš si ho vzal sám. Mám pocit, že se s tím nikdy nesmířím. Hodně jsem od té doby četla všechno o jeho nemoci a vím, že je léčitelná. Dalo se mu pomoct. Ale on by musel chtít a něco pro to udělat. Místo toho to vzdal. Zničil mě i náš krásný život.

Pomáhá mi maminka

Nebýt mamky, možná bych si tehdy taky něco provedla. Co jsem komu udělala, že jsem musela pohřbít už dva muže? Snad jenom čas trochu utiší tu největší bolest a pak už bude dobře.

Čtenářka Věra