Adélu nikdy nenapadlo, že bude chodit s někým, kdo byl ve vězení. Ona! Ta slušně vychovaná holka, která nejezdila ani načerno metrem. A přesto - „Byla to láska jako trám,“ svěřila se nám:
Dlouho po rozvodu jsem se nemohla s nikým seznámit. Bylo mi čerstvě čtyřicet a pořádní chlapi jako by vymřeli. Sama jsem ale být nechtěla a vysedávat po barech není můj styl. Na řadu tedy přišla seznamka.
„Rád bych se s tebou potkal třeba na kávě nebo jen tak na procházce,“ vybočovala z mnoha odpovědí tato jedna. Od Tomáše. Psal mi hezké dopisy, a než došlo k první schůzce, dostala jsem od něj za tři týdny tři sta esemesek.
Nevěřila jsem, že se dokážu zamilovat jen tak na dálku, platonicky, aniž bych ho viděla. Jenže vzájemné psaní a svěřování se bylo tak intimní a vzácné, že jsem podlehla. Jaký je? Nebude to trapné? Bála jsem se prvního setkání, které se nakonec vůbec neodehrálo u kávy, ale na večeři u mě doma.
„Čtyři roky jsem seděl ve vězení,“ byla jeho asi třetí věta poté, co dorazil. Do té doby se mi o tom tak nějak zapomněl zmínit… A mně to přímo před ním vyrazilo dech. Propadla jsem panice. Mám utéct? Kde mám nějaký nůž? Teď na mě skočí a uškrtí mě? Jéžiši! Nestalo se nic z toho a já se začala ptát proč? Za co asi seděl? Kdysi prý měl nejlepší kamarádku Petru. Měla dvě děti a hrozně žárlivého manžela. Jejich přátelství ale po čase přerostlo hranice a ona se do Tomáše zamilovala. Manžel vyváděl, tropil scény, naschvály, několikrát ji napadl a zmlátil, vyhrožoval, že ji zabije. Jednoho dne Tomášovi volala celá zoufalá, že manžela popadl amok, bije děti a lítá po domě se sekerou. Tomáš dorazil pozdě – ona i obě děti byly mrtvé. Zatmělo se mu před očima a manžela zmlátil do bezvědomí. S trvalými následky…
Jak příběh Tomáše a Adély dopadl? Dokázala překousnout fakt, že holýma rukama zabil člověka, nebo se s tím nedokázala smířit? To se dočtete v nejnovějším čísle Blesku pro ženy, které najdete na novinových stáncích už dnes!