2°C
„Ten strašný den v únoru 2007 je na hony vzdálený životu, který jsem vedla předtím,“ vzpomíná Charity. Ve dvaceti otěhotněla a byla radostí bez sebe. S otcem Parise spolu sice nějaký čas žili, vztah se ale brzy rozpadl. Představa svobodné matky Charity trochu děsila, ale Paris byl zlaté dítě. Když mu bylo osm, potkala svého současného muže a otěhotněla podruhé. Zatímco Paris byl tišší a introvert, Ella byla ta živější a upovídanější. Ale navzdory jejich rozdílům se zbožňovali.
Ten osudný den v únoru 2007 začal jako každý jiný. „Dívali jsme se na filmy, hráli si a Paris a já jsme se hádali kvůli tomu, že utratil všechno své kapesné. V pět hodin odpoledne dorazila chůva a já mohla odjet na směnu do restaurace, kde jsem pracovala.
Syn vraždil u nás doma
O několik hodin později za Charity do restaurace přijela policie. „Když si ověřili mé jméno, popadl mě strach. ,Ella byla zraněna,´ začali opatrně. ,Kde je?´ ptala jsem se. Trvali na tom, abych se posadila. ,Je mi to líto, ale Ella je mrtvá.´ Zatmělo se mi před očima a omdlela jsem. Vzápětí jsem se probudila a bolest udeřila znovu. ,Kde je Paris?´ Pokud se něco stalo Elle v našem domě, byl Paris taky v nebezpečí? Na odpověď, která následovala, jsem se nemohla nikdy připravit. ,Paris je ten, kdo Ellu zavraždil,´řekl policista. Byla jsem naprosto v šoku. S mými dětmi jsem byla ještě před pár hodinami. Co se mohlo za tu chvíli stát?!
Charity přijela domů a zjistila, že tam se hrůza odehrála. „Paris byl ve vazbě a Ella mrtvá, cítila jsem se příšerně osaměle. Seděla jsme proto jen v autě a nemohla zastavit pláč.“
Hledání odpovědí
Až v pět hodin ráno odvezli Ellino tělo pryč. Charity měla nutkavou potřebu vidět Parise. Vzali ho do vazby pro nezletilé. „Nemohla jsem uvěřit tomu, že můj syn je vrahem Elly. S otřesem jsem ale zjistila, že se nechová tak, jak bych předpokládala. Nebrečel a ani nedával najevo absolutně žádné známky lítosti. Místo toho se mi zdálo, že je sám sebou potěšený. Říkala jsem si, že je nejspíš v šoku. V následujících týdnech jsem ale musela čelit kruté realitě, když byla dokončena Ellina pitevní zpráva.“
Paris svou výpověď několikrát změnil, až nakonec policistům sdělil, že Ellu zabil proto, že měl hrůzostrašnou halucinaci. Pitva potvrdila, že Ellu uškrtil a poté ji sedmnáctkrát bodl. „Představa, že Paris zabil mou holčičku tak brutálně, byla neúnosná. Potřebovala jsem odpovědi. Při mé další návštěvě Parise, jsem mu řekla, že vím, jak Ella zemřela. Vyprskl smíchy a odvětil: „To ti to teda trvalo…“
Můj syn je psychopat
Pro matku byla nepopsatelná bolest to, že její syn zabil její dceru. (Ilustrační foto)
Autor: Shutterstock.com
Charity byla odhodlaná zjistit, proč to vůbec udělal. Najala si tým psychiatrů, aby Parise vyšetřili. Jejich diagnóza jí ale neulevila: Paris je psychopat. „Nešlo mi do hlavy, jak se z malého chlapce, který vybíral oblečky pro svou sestru, mohlo stát to, kým je, aniž bych si toho všimla. Čím víc jsem si zjišťovala informací, tím víc diagnóza dávala smysl. Psychopati mají nedostatek empatie, nemají morálku a neznají pocit viny. Přestože to bylo těžké přijmout, synova diagnóza s sebou přinesla i pochopení.“
O šest měsíců později, v srpnu 2007, byl Paris odsouzen k 40 letům ve vězení za vraždu své sestry. Charity ho navštěvovala každý týden a v té době se začala blíže zajímat o vězeňský systém. Seznámila se s dalšími rodinami, jejichž životy byly poznamenány zločinem a zjistila, že právě takovým lidem chce pomáhat.
„Stále mě občas trápí černé myšlenky, kdy se jen divím, jak jsem to všechno přežila. Nyní jsem ale našla nový důvod, proč žít. „Minulý měsíc se mi narodil syn Phoenix a až bude starší, povyprávím mu o jeho velké sestře, jejíž narozeniny pořád slavím, a také o jeho starším bratrovi. Ale především ho naučím jak milovat bezpodmínečně.“
