Málem jsem přišla o nohu

Ráda pečuje o zahrádku, o svoji rodinu a ze všeho nejraději o vnuky. Ještě nedávno to však vypadalo, že se toho všeho bude muset vzdát a zůstane sama odkázaná na pomoc ostatních.

Dva šoky najednou

Začalo to nenápadně. Před rokem a půl se Anně na chodidle z ničeho nic vytvořila malá ranka. Nehojila se. Naopak. Po dvou měsících navíc začala hnisat. „Byl pro mě šok, když jsem se v nemocnici dozvěděla, že je to důsledek cukrovky, diabetická noha, typický případ odsouzený k amputaci. Brzy se prý z malé ranky stane obrovská hnisající rána. Nechápala jsem to. Do té doby jsem v podstatě neměla žádné potíže,“ říká paní Anna.

Co prožívala, popisuje se slzami v očích. „Bylo to strašně těžké. Vždycky jsem byla aktivní a najednou přišla rána, která pro mě znamenala obrovskou změnu. Nejdříve několik týdnů hospitalizace, pak zvěsti o tom, že půjdu na sál, kde mi budou nohu amputovat. Přitom doktoři dlouho nedokázali říct nahlas, že se jedná o tak radiální zákrok. Vždycky udělali jen jakýsi posunek. Nebyli schopni mi sdělit, co mě čeká. Pochopila jsem to z jejich mimiky,“ líčí s bolestí v hlase.

Hlavně bojovat

Anna se však nechtěla s verdiktem lékařů smířit a rozhodla se o nohu bojovat. „I když nejsem velká bojovnice, která se dokáže hádat s doktory, podvědomě jsem cítila, že tohle amputací neskončí. Když můj manžel přišel s tím, že náš rodinný známý se léčí s podobnými problémy pomocí nové terapie MDM, bylo jasné, že to zkusím také,“ tvrdí rozhodně.

A tak se vypravila do Zlína, kde je jedno z devíti MDM Center u nás. „Jde o novinku v léčbě bolestivých komplikací diabetu. Funguje na principu speciálně zakřivených elektrických impulzů, které působí na střední část mozku. Lidem, kteří kvůli bolestem nemohli v noci spát, se v osmdesáti procentech výrazně uleví. Mnohdy můžou snížit nebo vysadit dávky analgetik. Navrací je to do života,“ říká Denisa Ranochová z MDM Centra.

Není na co čekat

„Věděla jsem, že tohle bude cesta i pro mě. Doktoři z nemocnice mě sice odrazovali, na cestu do Zlína jsem dokonce musela podepsat propustku, ale po vstupním pohovoru s panem doktorem Záhumenským jsem byla rozhodnutá, že léčbu podstoupím.

Během deseti dnů jsem absolvovala třináct půlhodinových sezení. Už po první terapii jsem viděla jasné výsledky. To mi vlilo optimismus do žil. Terapie není vůbec bolestivá a nemá ani žádné vedlejší účinky, na rozdíl od silných léků, které jsem brala. Jde o fyzikální léčbu – pouštění velmi slabého elektrického proudu přes „sluchátka“, která vám sestřička nasadí na hlavu. Zpočátku cítíte jemné mravenčení, které se postupně zmírní,“ vysvětluje Anna Julinová.

Že by happyend?

Po roce intenzivní léčby se rány na noze výborně hojí. Už není odkázaná na pomoc sestřiček z charity a může se zase věnovat milované zahrádce. I když jí tahle nemoc hodně vzala, bere ji z té lepší stránky. „Pochopila jsem, že jsem si vybrala správného partnera, který se o mě postará opravdu v dobrém i zlém,“ dodává paní Anna.

Vždycky jsem byla aktivní a pak přišla rána. Byla to strašná změna.