Sobota 19. září 2020
Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Polojasno 20°C

Příběh čtenářky: Ničím si život se ženáčem!

22. listopadu 2012 | 06:00

"Byla jsem sama už skoro čtyři roky a vlastně jsem ani neměla chuť s někým se seznamovat. Kde taky?“ říká Alice (33).


Bylo mi 31, celé dny jsem trávila v práci a když už jsem někam večer vyrazila, do baru na skleničku nebo do kina, vždycky jen s partou dlouholetých přátel a kolegů z kanceláře. Když mě kamarádky chtěly domlouvat rande přes internet nebo mě „nenápadně“ seznamovat se svými nezadanými bratry a rozvedenými kamarády, pokaždé se mi podařilo nějak z toho vycouvat.

Stejně mě ale po večerech přepadaly myšlenky, jak by bylo pěkné moci se zase k někomu v noci přitulit, nechat se obejmout, dostávat květiny…
Jenže kde potkat toho správného muže? V mém věku jsou přece už všichni rozebraní.

Romantika na horách
Jeden únorový týden jsem dostala nabídku jet s přáteli lyžovat. Nalákali mě na horskou chalupu s krbem, kde se nás nakonec sešlo asi 10. A jedním z party byl Radim. Sympaťák na první pohled, který navíc uměl nádherně hrát na kytaru. A byla jsem ztracená. Myslím, že jsem se chovala jako pubertální slečna, žaludek na vodě, motýlci v břiše, klepala se mi kolena, kdykoli se objevil. Tohle už jsem nezažila pěkných pár let! Co teď? Tak krásný chlap, ach jo…

Rychlé vystřízlivění
Všechno vzalo celkem rychlý spád. Za pár dní z nás byla nerozlučná dvojka, lyžovali jsme společně, na lanovce probírali všechno možné, nasmáli jsme se. A pak se stalo, co se stát muselo. Strávili jsme spolu noc u něj v pokoji a bylo to úžasné! Jenže přišla studená sprcha. Zřejmě ho dostihly výčitky svědomí, takže až ráno mi sdělil, že je ženatý a má dvě malé děti. Nenápadně mi naznačil, ať si nic neslibuju a nedělám si na něj žádné nároky, ženu opustit nehodlá.

Zbytek dne jsem měla po náladě, v koutku jsem to obrečela a pořád dokola přemýšlela, jak toho chlapa dostat ze svých myšlenek. Nakonec jsem se rozhodla užít si zbytek dovolené a netrápit se tím, co bude dál. Vychutnávala jsem si každou minutu. Pak přišlo rozloučení s tím, že si někdy zavoláme a zajdeme na kafe. Domů jsem se vrátila bláznivě zamilovaná.

Rande jako hra na schovávanou
Scházeli jsme se tajně dál. Připadala jsem si divně, schovávali jsme se před lidmi a na večeře jezdili do jiného města, aby nás nepotkal někdo známý. Skoro pořád jsme byli u mě nebo nám zaplatil hotel, kde jsme trávili večery, když měl zrovna čas a doma se mu podařilo vymluvit na služební cestu nebo pařbu s kamarády.

Dnes už si uvědomuju, jak moc to bylo pro mě potupné. Hrozně jsem se trápila, byla jsem jako pes, vděčná za každou chvíli s ním, žebrající o každé pohlazení. Občas naše společné večery zkazila ošklivá hádka, kdy jsem často hystericky brečela  a prosila ho na kolenou, ať je se mnou. Až tak jsem se ponížila!

Nedokážu odejít!
Časem jsem konečně pochopila, že nikdy pro něj nebudu na prvním místě a nikdy neopustí svou rodinu. Stala se ze mě tak trochu potvora. Užívám si dárků a úplatků, kterými mě zahrnuje, nechávám se zvát na večeře a vychutnávám si úžasný sex. Trvá to už skoro dva roky a já pořád nemám dost sil na to, abych řekla dost a tento vztah bez budoucnosti ukončila a našla si normálního nezadaného chlapa, který mě bude milovat a budeme spolu plánovat společný život. Přiznávám, že jsem na něm závislá a pořád ho miluju. Nedokážu odejít, zatím ještě ne.

Čtenářka Alice

Autor: sim