Úterý 22. září 2020
Svátek slaví Darina, zítra Berta
Jasno 23°C

Příběh čtenářky: Žiju se žárlivým maniakem

18. listopadu 2012 | 06:00

Život s chorobně žárlivým partnerem je cesta do pekla, ze kterého není úniku. Přesvědčila se o tom i naše čtenářka Petra. Z pozorného chlapa, do kterého se zamilovala, se vyklubal zamindrákovaný despota. Přesto od něj nedokáže odejít.

Když jsme se brali, vypadalo všechno, jak už to tak v začátcích bývá, naprosto dokonale. Stála jsem před oddávajícím s chlapem, kterého mi všechny kamarádky záviděly a rodiče ho zbožňovali. Byl mistrem přetvářky a manipulace, uměl si lehce omotat lidi kolem prstu. To jsem tenkrát ale ještě neprokoukla. Když jsme spolu jen chodili, choval se vždycky jako dokonalý džentlmen, nešetřil romantickými gesty a dělal všechno, co mi na očích viděl.

Po svatbě všechno špatně

Situace se začala rapidně měnit brzy po tom, co jsme spolu začali bydlet. Najednou jsem na vlastní oči začala pozorovat, jak se z milého a ochotného muže pomalu ale jistě stává nervózní a protivný bručoun, který často bezdůvodně vybuchne.  Jeho náladovost mě začala hodně stresovat, nikdy jsem dopředu nevěděla, s jakou náladou se vrátí z práce a za co mi zase vynadá. Jednou mi vyčetl, že jsem se zdržela na nákupu s tím, že mu určitě lžu a měla jsem tajné rande, podruhé (zapomněla jsem mu říct, že mám pracovní schůzku) obvolával celý večer všechny mé kamarádky a vyhrožoval jim, že jestli mě zapírají, vyřídí si to s nimi. A takových situací přibývalo.

Nechal mě sledovat

Když mě jednoho dne v práci zastavila kolegyně a spikleneckým tónem mi prozradila, že po ní můj muž na firemním večírku chtěl, aby mu pravidelně volala, jaké návštěvy za mnou chodí do kanceláře, s kým obědvám a v kolik odcházím domů, nevěděla jsem už, kudy kam. Doma jsem ztropila scénu, pokoušela jsem se mu domluvit, že takhle to dál nejde, že si přece musíme věřit…Omluvil se, nějaký čas se snažil, ale pak se stejně zase všechno vrátilo do starých kolejí.

A začalo se to stupňovat. Volal mi několikrát denně a vyzvídal, kde jsem a kdy dorazím domů, když jsem jednou za měsíc šla  s kamarádkami na víno, celý víkend mě pak trestal tím, že se mnou nemluvil nebo se sebral a někam na celý den zmizel. V létě jsme jeli s partou přátel na vodu, kde mě celý týden obviňoval, že flirtuju se všemi chlapy, že se schválně vystavuju v plavkách, neustále mě sekýroval a dělal scény. Z dovolené, která měla být plná pohody a veselé zábavy, se stalo utrpení.

Milenec na scéně

Pak najednou získal dojem, že jsem si určitě něco začala s některým z kolegů, takže na mě začal každý den čekat v autě před kanceláří a vozil mě domů jako školačku. Tam jsme se většinou pohádali. Časem jsem už byla vynervovaná natolik, že se u mě začaly objevovat potíže jako nespavost, vnitřní třes, tik v oku a záchvaty nekontrolovatelného pláče. 

Musela jsem dokonce navštívit psychologa. Samozřejmě tajně.  Nakonec to dopadlo tak, jak zákonitě muselo. Potkala jsem muže, který mě odzbrojil tím, jak byl na mě hodný a stal se z něj můj milenec. To, čeho se můj muž tak hystericky bál, se opravdu stalo. Přivolal to svým chováním. Tak mám aspoň na pár hodin týdně únik z mého naprosto nefungujícího manželství.

Už dlouho si říkám, jaký význam má žít s takovým člověkem. Nejsem šťastná, v podstatě se mu snažím vyhýbat, žiju v neustálém napětí. Takový dlouhodobý psychický teror je snad ještě horší, než kdyby na mě vztáhl ruku. Přesto v sobě pořád nemám tolik síly, abych si sbalila věci a nadobro odešla.  Snad se k tomu někdy konečně odhodlám.

Čtenářka Petra

Autor: sim