Příběh čtenářky: Závislost na sportu mě málem zabila | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Závislost na sportu mě málem zabila

11. listopadu 2012 | 06:00

Totální vyčerpání, zničené klouby, únavové zlomeniny. Až tam dohnala touha po vysněné postavě naši čtenářku Magdu (35). Závislost na cvičení a pohybu ji dokonce ohrozila na životě.

Pětatřicetiletá Magda má dvě krásné děti, ale ještě před pěti lety to vypadalo, že neotěhotní. Neměla menstruaci, bolely ji klouby, často si přivodila únavovou zlomeninu. Byla totiž posedlá pohybem.

Touha po vysněné postavě a úspěchu ji nutila dvakrát denně chodit do fitcentra. „Začalo to docela nenápadně a plíživě. Bylo mi asi pětadvacet, když jsem poprvé přišla do posilovny. Hned mě to ale chytlo. Nejdříve jsem chodila cvičit tak dvakrát týdně, po práci. Měla jsem svůj režim a brzy se mi začala hezky rýsovat postava. Pár kilo jsem zhubla, na břiše se mi objevily „cihličky“ a mohla jsem se pyšnit krásnými rameny. Muži mě obdivovali a mně to samozřejmě dělalo dobře. Po hodině cvičení jsem měla skvělou náladu, vyplavily se mi endorfiny, prostě mi bylo fajn,“ vzpomíná Magda.

V té době ji ani nenapadlo, jak moc se to může zvrhnout. Aniž by si cokoliv uvědomovala, přidávala zátěže a v posilovně trávila stále více času. Už tam nechodila dvakrát týdně, ale dvakrát denně. „Každé ráno jsem hodinu běhala na běžícím pásu. Po práci jsem šla plavat nebo na aerobik, případně jsem posilovala. Chtěla jsem svou postavu dotáhnout k dokonalosti,“ říká.

Sportu podřídila naprosto všechno. Rodinný život, koníčky, přátele. Nic jiného než sport ji nezajímalo. Nemohla bez něj být. „Nejhorší bylo, když jsem měla třeba na dva dny někam odjet nebo když jsem onemocněla. To jsem byla schopná cvičit třeba s horečkou. Kdybych vynechala, bylo by mi hrozně nepříjemně,“ říká smutně.

Radost z pohybu se ale změnila v nepříjemnou závislost a cvičení ji přestalo těšit. Přesto se do něj nutila. Potřebovala totiž svou dávku endorfinů. „Abych mi cvičení přineslo radost, musela jsem zvyšovat dávky. Už mi nestačilo to, co před půl rokem,“ tvrdí Magda. Efekt se ale nedostavil. Tělo začalo stávkovat.

„Už ráno mě bolelo břicho od stresu, že zase musím jít cvičit. Stejně jsem ale nevynechala. Byla jsem vyčerpaná, bolely mě klouby, šlachy, dokonce se mi z přetížení zlomila záprstní kůstka na noze. Ani to mě ale nezastavilo. Cvičila jsem i se sádrou na noze,“ líčí Magda.

V té době už se nedostavil pocit štěstí ani po cvičení. Ovšem nedostavila se ani menstruace. A vynechala i další měsíc. Tělo bylo naprosto vyčerpané. Chyběly jí důležité vitaminy i minerály. A skončila v péči lékařů.

„Tehdy jsem si uvědomila, že to není normální. Byla jsem týden na kapačkách a další měsíc jsem měla rekonvalescenci. Nádherně jsem si odpočinula. Sice mi sport chyběl, ale za podpory psychologů jsem to „ustála“. Zjistila jsem, že je mi mnohem lépe. Naštěstí se mi vrátila i menstruace. Teď už si dávám hodně velký pozor, abych do toho znovu nevlítla. Skutečně není o co stát,“ dodává s úlevou.

Autor: připravila: Michala Jendruchová