Všechno začalo, když mi bylo asi třináct let. Tehdy jsem měla špatné školní výsledky a hrozilo mi, že bych mohla i propadnout. Jenomže to nebylo jen tak. Moji rodiče se v té době rozváděli a já jsem byla v neustálém stresu z toho, že se budeme možná stěhovat, že nevím, s kým budu bydlet. Prostě jedna velká nejistota.

Rodiče byli pyšní...

Pak se ale všechno srovnalo. Po docházení k psycholožce, která se mnou (konečně) mluvila jako s někým rovnoprávným, jsem se dala dohromady a neměla jsem téměř žádné problémy. Pilně jsem studovala, učitelky mi hodně pomohly a nakonec vše dopadlo „jenom“ čtyřkou na vysvědčení. Rodiče na mě byli pyšní.

Jak to všechno začalo

Všechno přišlo v mých dvaceti letech. Po maturitě jsem odešla na vysokou školu. Nedostala jsem se ale na svou vysněnou scénáristiku, takže jsem šla tam, kam mě vzali bez přijímaček. Paradoxně mě škola začala ohromě bavit. Jenomže… Nikdy jsem nebyla nijak extra studijní typ, takže jsem okamžitě začala mít problémy a nestíhala jsem. A v té době to začalo…

Feťáky jsem vždycky pohrdala

Když jsem šla spát, neusnula jsem. Po stovkách bezesných, proplakaných nocí jsem to vzdala, a vyhledala pomoc psychiatra. Po dalších několika testech mi byla sděleno, že mám poruchu spánku. Dostala jsem silná antidepresiva a prášky na spaní. Paní doktorka mě varovala, že si na nich můžu vytvořit silnou závislost. Feťáky jsem vždycky pohrdala a myslela jsem si, že se mi nic podobného stát nikdy nemůže.

Ano, jsem závislá

Nejdřív mi stačily prášky na uklidnění. Pak jsem přešla na antidepresiva a dnes už kombinuji všechno dohromady a na vrch přihazuji tabletku prášku na spaní, který má hypnotické účinky. Nedokážu bez nich jít spát, protože mě okamžitě popadne obrovský strach, že neusnu a že budu prožívat ta strašná muka. Takže si prostě zapiji svůj halucinogenní koktejl a čekám.

Trpím výpadky paměti

Když si tabletku nevezmu těsně před spánkem, začnou mi neuvěřitelné halucinace. Všechno se mi rozpíjí, mám stavy euforie a napadají mě věci, které mi připadají světoborné. A navíc mi prášky způsobují výpadky paměti. Když je užiji a nejdu hned spát, nepamatuji si, co jsem dělala. Volám kamarádům a prosím je o pomoc. Jenomže o tom vůbec nevím. Je to hrozně ponižující...

Nerozeznám sen od reality

Díky lékům mám sny, které jsou místy brutální, nebo nepochopitelné. Nedávají žádný smysl, ale jsou tak barvité a věrohodné, až mě to děsí. Kolikrát se mi už stalo, že se mi zdálo o někom z mých známých, a já jsem ještě týden poté žila v představě, že to je pravda, že se to opravdu stalo. Nedokážu rozeznat sny od reality.

Co bude dál?

Svojí doktorce závislost tajím. Mám strach z toho, že by mi prášky sebrala, nebo mě poslala na léčení. Nedovedu si představit, že bych o svoji „drogu“ přišla. Raději si užívám spánek bez toho, abych se pořád probouzela. Trápím se a je mi to hloupé. Ale děsí mě, jak dlouho to bude trvat… Možná už navždycky?

Čtenářka Iva