S Vaškem jsem chodila už pátý rok. Byla to moje první velká láska. Milovala jsem ho, ale na druhou stranu jsem o jeho kvalitách tak trochu pochybovala. Byl ke mně sice milý a pozorný, nepodváděl mě, ale jako chlap měl hodně slabin. Nebyl vůbec manuálně zručný, po práci rád odpočíval na gauči a vůbec mu nevadilo, že já kolem něj kmitám.

Také jsem viděla jistý problém v tom, že máme rozdílné vzdělání. Já se chystala na vysokou a on byl s výučním listem naprosto spokojený. V tomhle ohledu nahlodávala moje pochybnosti stále častěji i moje matka, prý kvůli tomu budeme mít jednou potíže…

Jenže v dohledu nikdo kvalitnější nebyl, a tak když mě Václav požádal o ruku, kývla jsem. Svatbu jsme naplánovali na léto. Veškeré pochybnosti jsem v hlavě zaplašila, vždyť jinak jsme si docela rozuměli.

Rádi jsme společně vyjížděli do ciziny na dovolenou, chodili sportovat nebo s kamarády za zábavou. Žili jsme spolu v mém malém bytě a bylo nám fajn. Navíc přípravy svatby mi zabraly spoustu času, takže jsem o tom, jestli dělám správně nebo ne, ani nepřemýšlela.

Příběh matky: Ztratila jsem milované dítě

Opil se a říkal krásná slova

Jenže pak jsme jednou společně trávili pár dní na chalupě. Dorazil i Vaškův bratr s manželkou a malou dcerou. Protože obydlí nebylo zrovna veliké, museli jsme spát všichni v jedné místnosti. Jeden večer jsme trochu víc popili, tedy spíš chlapi to řádně přepískli.

V noci mě najednou vzbudila ruka, která se sunula po mém stehně vzhůru. Než mi došlo, že nepatří Václavovi, chvíli to trvalo. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že se po mě sápe Vaškův bratr Petr. Zcela mě to odrovnalo a nevěděla jsem, co dělat. Mluvil na mě, šeptal krásná slovíčka. Já nebyla schopná nic dělat, předstírala jsem, že spím. Naštěstí s tím brzy přestal.

Ráno, když jsme chvilku osaměli, se mi omlouval a přiznal, že si prostě dodal odvahu alkoholem a musel mi to všechno říct. Prý mě už dlouhou dobu miluje a neví, co s tím. V tu chvíli mi došlo, že jsem na tom vlastně podobně.

Měsíce jsem v sobě ubíjela pocit, že se mi Petr tak líbí. Protože on splňoval moje představy o ideálním chlapovi, byl pozorný, galantní, uměl vydělat peníze, se vším si věděl rady, byl manuálně zručný, navíc vtipný a společenský. Bylo to venku, řekli jsme si, jaké city k sobě chováme. Jenže jsme nevěděli, co s tím dál.

Všichni nás zavrhli

Chvíli jsme to tajili a scházeli se na odlehlých místech. Já okamžitě odvolala svatbu s tím, že bychom ještě měli počkat, že se na manželství necítím. Vašek byl překvapený, ale řekl, že mi dá čas. Pravdu jsme rodině naservírovali až za dalšího půl roku na jedné společné akci. Byl to šok, všichni nás odsoudili, okamžitě s námi přerušili všechny kontakty. Bylo to opravdu šílené.

Petrova manželka podala návrh na rozvod, odmítala, aby se Petr vídal s dcerou. Nás to ještě víc semklo, hned jsme spolu začali žít. Jsme si vědomi toho, že jsme mnoha lidem ublížili, ale věděli jsme, že nemůžeme jinak. Je to dva roky a za tu dobu se nic nezměnilo. Petrova rodina s námi nemluví, prý nám nikdy neodpustí. My dva jsme spolu ale šťastní, právě před měsícem se nám narodil syn. Věřím, že nám naše láska vydrží už jen proto, že jsme spolu zvládli překonat tolik překážek.

Čtenářka Silvie

Ve dvanácti liposukce, v patnácti nová prsa