Tenkrát mi bylo dvaadvacet, studovala jsem v Praze a domů k mámě, která žila po rozvodu sama, jsem jezdila jen občas. Studium medicíny bylo náročné. Nechodila jsem ven ani se spolužáky. Vysedávání po barech jsem brala jako mrhání drahocenným časem.

Když mi máma jeden pátek volala s dotazem, zda dorazím, protože by mi moc ráda představila svého nového přítele, byla jsem z toho nadšená. Konečně už nebude trávit veškerý čas zavřená v bytě a užije si výlety, na které se jí samotné nechtělo. Moc jsem jí to přála.

Když jsem v sobotu domů přijela, už na mě čekali. Jiří byl urostlý padesátník s vypracovanou postavou a úsměvem od ucha k uchu. Byl mi sympatický na první pohled. Padli jsme si do oka. Témata k hovoru jsme ani nemuseli dlouze hledat. I on miloval sport a dokázal o něm mluvit hodiny. Také v minulosti studoval Karlovu univerzitu, a dokonce stejný obor jako já. Už dlouho jsem s chlapem nezažila takové souznění. Až jsem se toho v první chvíli lekla, byl to přece přítel mámy.

Víkend utekl jako voda. Celou cestu do Prahy jsem na Jiřího myslela. Sice jsem si podobné myšlenky zakazovala, ale neustále se vracely. A pak jsem jednou uprostřed týdne mířila z přednášky do menzy a cestu mi zastoupil „on“. Prý byl na jakési konzultaci za kamarádem a čirou náhodou mě zahlédl v davu. Dali jsme si spolu kávu, smáli se a vtipkovali.

Bránila jsem se tomu pomyšlení, ale prostě mi celou dobu tělem projížděly jisté vibrace, Jiří mě neskutečně přitahoval. Když mi pohladil ruku, úplně jsem roztála. On se jen pousmál a řekl, že na mě od prvního setkání myslí ve dne v noci. Tak trochu se za to stydím, ale za pár hodin jsme spolu skončili v hotelovém pokoji.

Týdny jsme vztah tajili, nemohla jsem se mámě ani podívat do očí. Pak jsme se oba přiznali. A ona s námi vyrazila dveře. Od té doby se nestýkáme. Napsala jsem jí dopis, kde jsem se pokusila vše vysvětlit, protože telefony mi nebere a na dveřích vyměnila zámky. Neodpověděla. Je mi to moc líto, ale s Jiřím jsem prostě šťastná.

Čtenářka Irena