2°C
Chovala jsem se jako vzorná manželka asi sedm let. Vařila jsem, starala se o děti, čekala na svého muže doma s teplou večeří…
Neříkám, že to byl nějaký med. Po tolika letech na mateřské ztratíte sebevědomí, připadáte si jako nula, která je schopná maximálně utírat dětem zadečky a učit je „vařila myšička kašičku“.
Ale vydržela jsem, manžela i děti jsem milovala. A moje maminka mě vychovala jako ženu, která se prostě stará o hnízdo. Jenže to jde do chvíle, než zjistíte, že v tom hnízdě je jaksi někdo navíc.
U nás to byla manželova asistentka. Krásná prsatá blondýna mu vlezla do postele a nám do života. Když jsem jeho nevěru zjistila, dostala jsem hysterický záchvat. Křičela jsem, zlobila se, vyčítala…
Nakonec jsem si řekla, že když může on, proč ne já. Namalovala jsem se, vytáhla své nejhezčí oblečení a vyrazila do baru na lov. Však já mu ukážu!
Asi po dvou hodinách si ke mně přisedl jeden starší Ital. Byl milý, pozorný, zábavný a hlavně sexy. Neváhala jsem ani minutu a šla k němu do bytu. Jenže už po chvilce mi došlo, že to byla pěkná chyba.
V žádném případě se nechystalo romantické milování. Ital vytáhl pouta, černou masku a nakonec bič. Než jsem se stačila vzpamatovat a utéct, měla jsem zadek samou modřinu.
Domů jsem se vrátila ještě poníženější a celá ubrečená. Pochopila jsem, že hloupou pomstou nic nespravím.
Místo toho jsem začala chodit k psycholožce, přemluvila manžela, aby asistentku propustil, a časem jsem mu odpustila. Doufám, že už nikdy žádnou nevěru řešit nebudeme.
Čtenářka Lenka
