Vždycky jsem bývala hodně náruživá, sex jsem k životu potřebovala. Prožila jsem několik vztahů, kde právě tyto dvě věci hrály prim. Mnohdy ani oni pánové za moc nestáli, ovšem dovednost v posteli to vyvážila. Byla jsem mladá, tak jsem si chtěla užít...

Nikdy by mě nenapadlo, jak to může dopadnout. Přiznávám, že jsem tehdy nežila nijak moc spořádaný život. Pár měsíců jsem měla vztah s mladším kolegou, dalších pár let s podstatně starším mužem. První byl dlouhodobě zadaný, druhý ženatý. Asi jsem se nechovala zrovna správně, ale nikdy jsem nikomu vztah bortit nechtěla. Zkrátka mi vyhovovala pozornost, kterou mi oba věnovali, a hlavně oba mě vždycky dokázali v sexu dobře uspokojit.

Našla jsem svého "prince"

Po pár letech tápání a podivných vztahů jsem si řekla: Dost! Chtěla jsem se usadit, mít rodinu, děti, zázemí. Dalo mi docela práci najít spřízněný protějšek. Hledala jsem prostřednictvím internetu i známých, vyšla jsem si na spoustu schůzek naslepo. Nic z toho ale nevyšlo.

Vše mi začalo vycházet až v okamžiku, kdy k nám do práce nastoupil zrovna čerstvě rozvedený kolega. Líbil se mi na první pohled. Chlap jako hora, vždy upravený, a hlavně komunikativní...

Hned jsem rozhodila sítě a on se po pár týdnech lapil. Začali jsme spolu chodit, výborně jsme si rozuměli, měli jsme společné zájmy. Trošku na rozpacích jsem ale byla z jeho dětí, na víkendy si pravidelně bral syny - dvojčata, která právě navštěvovala první třídu.

Jim jsem totiž do oka nepadla, narůstala mezi námi pořádná bariéra. Stále se totiž snažili tatínka jakýmkoli způsobem přinutit k návratu domů. A já byla nepříjemnou překážkou. Dělali mi naschvály.

Sex pro mě nebyl prioritou

Byla jsem připravená to ale překousnout, tolik mi na muži mých snů záleželo, i když jedinou brzdou v našem vcelku spokojeném soužití byl od začátku sex. Partner byl a je můj pravý opak.

Má nízkou potřebu, vše chce mít rychle za sebou, nebaví ho jakkoli experimentovat. Zpočátku jsem to neřešila, tenhle nedostatek totiž vyvažovala řada jeho skvělých vlastností. Vždycky jsem se na něj mohla spolehnout, byl rodinný typ, záleželo mu na tom, abych se cítila dobře, uměl se postarat. Takže jsem kývla na žádost o ruku i na to, abychom si spolu pořídili dítě.

Teď po letech si říkám, jestli mi právě toto bude ke štěstí a životu stačit. Sex mi chybí, hlavou se mi honí spousta hříšných myšlenek. Zkoušela jsem s ním o problému mluvit, snažila se ho rozvášnit v posteli, ale nic nepomohlo. V tomhle je zkrátka „zaseknutý“.

Vyřeší to milenec?

Vím, že se na něj nikdy nevykašlu, miluji ho a neměnila bych, ale říkám si, jak to bez kvalitního sexu do smrti vůbec přežiji. Došla jsem už tak daleko, že uvažuji o tom, že si pořídím milence. Chlapa, se kterým si pravidelně užiji vášně a pak se poslušně a uspokojená vrátím domů do zajetých kolejí. Nechci nikomu ublížit, nic bořit, jen si nevím rady, jak tuhle patovou situaci řešit.

A milenec je nejjednodušší řešení, i když mám velké obavy, že kdyby můj záměr praskl, skončí okamžitě i můj jinak báječný vztah. Stále se konejším tím, že nikde není nic ideálního, a snažím se myšlenky na nevěru oddálit, ale sama si nejsem jistá, jak dlouho mi tohle chlácholení vydrží.

Čtenářka Petra