Svého pana Božského jsem potkala před pěti lety. Nebyla to však láska na první pohled, zpočátku jsem si od Petra držela odstup. Tenkrát mi ho představil můj spolužák ze střední na jednom večírku. Prý je to známý a velmi šikovný podnikatel. Navíc se před časem rozvedl a hledá přítelkyni na společné návštěvy divadel a na dovolenou v cizině.

Docela jsme si padli do oka. V tu dobu jsem byla také bez partnera, můj muž před několika měsíci zemřel při autonehodě. Pomalu jsem se začala s jeho smrtí smiřovat. Nechtěla jsem si sice nikoho dalšího hledat, ale podvědomě jsem toužila po někom, s kým si budu moct vyjít třeba do společnosti.

Tohle mi už opravdu chybělo. A Petr moje nároky splňoval. Rovněž totiž netoužil po vážném vztahu. Byla jsem v tu dobu soběstačná, po manželovi jsem podědila stavební firmu, která vcelku prosperovala. Peněz jsem tak nikdy neměla nedostatek.

Petr byl milý, okouzlující, a hlavně velmi zábavný společník. Párkrát jsme spolu skončili i v posteli, ale oba jsme si to pojmenovali jako fyzickou potřebu. Bránila jsem se zuby nehty tomu, abych se do něj zamilovala. Ale bylo mi s ním stále příjemněji, to jsem musela uznat.

Když mě jednou nečekaně překvapil doma s tím, že se musí poradit, jak dál, byla jsem vlastně pyšná na to, že jsem mu natolik blízká, aby se mnou řešil svoje soukromé trable. Problém spočíval v tom, že se jeho syn dostal do nepěkných dluhů, které si nadrobil hraním na automatech. Hrozil mu rozvod.

Petr se snažil všechno za každou cenu urovnat. Přišel mě vlastně poprosit, jestli bych mu nepůjčila na dva měsíce jistou částku, kterou by za syna zaplatil věřitelům. Moc se mi do toho nechtělo, ale Petr mě uprosil. Druhý den jsem na jeho účet převedla celých dvě stě tisíc korun. Petr mi děkoval, vzal mě na večeři, do divadla, prožili jsme noc plnou vášně.

Takhle skvěle to fungovalo ještě asi čtrnáct dní. A já za tu dobu zjistila, že jsem se do něj zamilovala až po uši. Když jsem se však po třech měsících zmínila o tom, jak to bude s vracením peněz, začal se vymlouvat, posouval termíny a nakonec mi přestal brát telefony, nechal se ve firmě zapírat.

Peníze jsem z něj nikdy nevymohla. I když to byla tučná částka, naštěstí mě nezruinovala, poradila jsem si i bez ní. Jen si doteď říkám, jak jsem mohla být tak hloupá a tak naivně sednout na lep. Chlapi to po téhle zkušenosti mají u mě už o dost těžší, bohužel.

Čtenářka Pavla