2°C
„Byla jsem těhotná 24. týdnů, když jsem měla autonehodu, která mi navždy změnila život,“ začíná vyprávění své už nikdy nekončící anabáze matka tří dětí, paní Petra Trdlová z Jablonce nad Nisou.
Nehodu loňský podzim nezavinila. Auto bylo sice na odpis, ale ženě se nic vážného nestalo, jen se uhodila o volant do břicha. Jaké to bude mít následky ani zdaleka netušila.
Znenadání jí začalo břicho tvrdnout a ve 27. týdnu (7 ½ měsíce) přišly předčasně kontrakce. Hospitalizovali jí, ale protože ani po lécích kontrakce nepřestávaly, akutně ji vrtulníkem převezli do porodnice v Praze, kde se porod podařilo ještě na 14 dní zastavit.
„20. 9. mi ale odtekla plodová voda a pokračovalo otevírání. Protože od nehody špatně fungovala placenta, miminko nebylo dost velké, tak lékaři doufali, že ještě chvíli vydržím i bez vody. Ale nakonec se ten den císařským řezem narodil Danielek s váhou jen 990 gramů,“ vypráví Petra.
Praskly mu plíce a měl zemřít
Po dlouhých hodinách strachu o syna, bez jakékoliv informace, se nakonec dozvěděla, že Danielek je celkem životaschopný, zatím dýchá sám, ale pravděpodobně ho budou muset v průběhu noci zaintubovat a první dny budou kritické.
„A tak se i stalo, v noci intubovali, ale druhý den odpoledne zase hned extubovali a to byla osudová chyba,“ míní maminka. „Kdyby totiž zůstal pár dní zaitubován, mohl být bez následků.“
Kvůli tomuto zákroku miminku praskly naráz obě plíce, mělo do nich prudké krvácení a multiorgánové selhání. Bylo ve velmi kritickém stavu a museli jej i resuscitovat. Takové případy se prý po intubaci občas stávají a jsou pak beznadějné, proto lékaři nedávali šanci ani Danielovi.
Maminku poslali k otevřenému inkubátoru rozloučit se. „Byl tak neskutečně maličký, v čepičce a ponožkách vypadal jako malá panenka, byl nádherný. Držel se statečně,“ vzpomíná Petra se slzami v očích.
„Je na maximálních dávkách resuscitačních léků a víc pro něj nemůžeme udělat, ale nemusíte se bát, nic ho nebolí, dáváme mu velké dávky opiátů,“ zněla slova lékaře, která ji měla uklidnit.
Když Daniel začal sám pít mléko z láhve, byl to malý zázrak.
Autor: archiv Petry Trdlové
Pomohl léčitel, chlapeček přežil
Petra ale viděla, jak syn bojuje o přežití i bez pomoci lékařů a rozhodla se zachránit ho stůj co stůj. Podařilo se jí oslovit jednoho léčitele, který metodou reiki dítě stabilizoval. Navíc maminku naučil pracovat s touto energií, aby synovi sama pomohla, když bude třeba.
Masivní krvácení ale zanechalo fatální následky. Přestože Daniel přežil, dlouhodobým nedostatkem přísunu kyslíku došlo k rozšířené atrofii mozku. I tak byl ale jeho případ pro lékaře zázrak.
Přestože chlapeček potřeboval podporu dýchání, dařilo se mu dobře. Pak však přišla další krize. Objevila infekce a dostal těžký zápal plic. Ale i tento boj nakonec vyhrál.
Za synem denně jezdila 120 kilometrů
Po dalším měsíci pobytu v nemocnici, neměla paní Petra na další hospitalizaci nárok, a tak každý den jezdila z Jablonce do Prahy 120 kilometrů. „Děti mi zatím hlídala máma. Bez ní bych nevěděla, co dělat, protože jsem samoživitelka,“ objasňuje.
Když Danečka převezli do jiné nemocnice, mohla zůstat u něj a tam ho i osobně poprvé přebalit. Postupně začal sám dýchat. 11. ledna 2012 je konečně propustili domů s váhou miminka 3850 g.
Po dvou měsících se však chlapeček začal opožďovat ve vývoji, měl silnou hypertonii nožiček a ručiček. „Pravidelně jsme jezdili na rehabilitaci a doma cvičili podle Vojtovy metody,“ přibližuje Petra.
Danielkův mozek je tedy těžce poškozený, má velké cysty v bílé hmotě, velkou pravděpodobností mozkové obrny, v jakém rozsahu je, se uvidí v jeho roce, prognózu není nikdo schopen dopředu udělat. Později se přidala i epilepsie.
Petra Trdlová se svými třemi dětmi
Autor: archiv Petry Trdlové
Včasná léčba může pomoct
Jediné co by Danielka pomohlo posunout se ve vývoji, je pravidelná dlouhodobá rehabilitace ve speciálním sanatoriu. Takové je například ve slovenských Piešťanech, kde Petře nabídli zdarma pobyt její čtyřleté dcerky (ještě má sedmiletého syna).
Tam by se chlapeček léčil vždy 14 dní a opakovaně po měsíci znovu. Velké naděje jí dává i rehabilitační pracovník, kterého pro Danielka našla. Vidí, že se malý pomalu vyvíjí i jen pod jeho vedením.
Pokud Danielek absolvuje potřebnou rehabilitaci do věku jednoho roku, bude mít pro zlepšení nejlepší příležitost. V tak ranném věku je plasticita mozku nevětší.
„Ale i potom mu může pravidelná rehabilitace pomoct, protože mozek v této oblasti pracuje pořád, nervové dráhy se dají vždy znovu obnovit,“ říká zasvěceně Petra, která si o podobných případech načetla spoustu odborných materiálů.
Věří proto, že to synovi může zlepšit život. Aby nebyl tzv. „ležák“, ale mohl se hýbat, sedět a možná i sám chodit. Zatím však, kvůli oslabené imunitě, stále průběžně bojuje o život s každou infekcí, kdy opět končí v kritickém stavu v nemocnici. Naštěstí vždy vítězně.
Občanské sdružení Conamen založilo pro léčbu Danielka sbírku. Podrobnosti na www.conamen.cz
