Můj manžel byl alkoholik. A vůbec mu nevadilo, že tím ubližuje mně i našim dětem. Nepomohlo ani protialkoholní léčení, domluvy, prosby, pláč. Po jedenáctiletém manželství jsem se proto rozhodla pro rozvod. Bylo to velmi bolestivé a náročné, ale přesto se mi ulevilo.

On se časem podruhé oženil a já si našla pohodového přítele. Žili jsme spokojeně ve společné domácnosti, ale nikdy jsme se nevzali. Bohužel, i on začal asi po pěti letech pravidelně pít.

Byla jsem nešťastná a bezradná. Všechny alkoholem vyvolané scény se mi znovu vracely. Zase jsem začala řešit staré známé dilema: Odejít, nebo zůstat?

Někdo přišel, ale dveře byly zavřené

Jedno sobotní odpoledne seděl můj přítel opilý za kuchyňským stolem. Pospával, a když se probral, upil si z lahve piva, kterou měl před sebou. Já jsem stála u žehlení a kropila prádlo slzami. Pohled na opilého chlapa v kuchyni byl tak ubíjející!

Děti byly ve svém pokoji, ale dveře z kuchyně byly pootevřené. K vchodovým dveřím od nich vedla chodba ve tvaru L. Celou plochu pokrýval koberec, jen u dveří, kde jsme se přezouvali, byl natažený kousek igelitu.

Když jsem tak při žehlení plakala nad svým osudem a zničeným životem, zdálo se mi, že se dveře do bytu otevřely a někdo prošel po igelitu, který jemně zašustil. Zavolala jsem na děti, aby se šly podívat, zda někdo nepřišel. „Dveře jsou zamčené,“ volaly, takže nikdo vejít nemohl.

Za chvíli se to opakovalo znovu. Zase jsem pocítila průvan a slyšela šustění igelitu. Nedalo mi to a šla jsem se sama přesvědčit o tom, co se to děje. Nic jsem ale nezjistila. Říkala jsem si, že se mi to asi zdálo, že jsem jen unavená. Večer jsem šla proto velmi brzy spát.

Cítila jsem, jak mě objímá

I když jsem byla utahaná, dlouhé hodiny jsem nemohla zamhouřit oči. Když se mi to konečně před půlnocí podařilo, najednou mě vzbudil závan ledového vzduchu a pocit, že mě někdo pevně objímá. Byla jsem zmatená a vůbec nevěděla, co se to těch posledních pár hodin vlastně děje.

Do rána jsem se v posteli převalovala sem a tam. Asi kolem desáté nám doma zazvonil telefon, byla to moje velmi dobrá kamarádka, která mi rozrušeným hlasem sdělovala, že předchozí den večer můj exmanžel náhle zemřel. Selhalo mu srdce.

Ona s ním měla ještě pár hodin před smrtí mluvit, potkali se v restauraci, kde on jako vždy popíjel. Prý se jí svěřil s tím, že na mě vůbec nemůže zapomenout, že se nemůže smířit s tím, že jsem ho opustila.

V tu chvíli mi to všechno došlo. Vzpomněla jsem si na svoji babičku, která říkala, že se lidé při odchodu z tohoto světa chodí loučit s těmi, které měli nejraději.

Takže on byl večer u nás, to on šustil igelitem, to on mě v noci objímal. Od té doby věřím, že mezi nebem a zemí jsou věci, kterým nemůžeme jednoznačně porozumět. Zkrátka existují!

Čtenářka Marcela

Příběh čtenářky: Manžel mě chtěl zbavit svéprávnosti!