Když mi bylo šestnáct, zamilovala jsem se na jedné taneční zábavě do kluka z vedlejší vesnice. Byla to láska jako trám.

Hned od počátku jsme spolu trávili každou volnou minutu, utíkala jsem kvůli němu ze školy, neučila se, nechodila na kroužky, zanedbávala kamarádky.

Našim se to pochopitelně moc nezamlouvalo, takže následovaly nejrůznější tresty, odnímáním kapesného počínaje a domácím vězením konče.

Naši lásku ale všechny překážky ještě více utužily. Po dvou letech se s mým přítelem smířili i rodiče. Mohla jsem u něj přespávat, jezdili jsme na víkendy na chatu, na první dovolené u moře.

Rozdělilo nás odloučení

Jenže po maturitě jsem se dostala na vysokou školu do města vzdáleného od toho našeho celých pět set kilometrů. Vůbec se mi tam nechtělo, ale naši byli nekompromisní, domlouvali mi. A já se nechala přesvědčit, i když mi to rvalo srdce.

Bylo mi jasné, že Tomáše uvidím jen sporadicky. A nemýlila jsem se. Byla jsem šťastná, pokud jsme se viděli dvakrát do měsíce. Loučení bylo vždycky srdceryvné. Odloučení se odráželo i na mých studijních výsledcích, zkrátka jsem se trápila. Můj miláček ale nikoli.

Když jsem jednou přijela na víkend, mamka na mě onu „jobovku“ bez váhání vybalila. Prý si celé naše městečko šušká o tom, že se Tomáš schází s mojí nejlepší kamarádkou. Nechtěla jsem tomu věřit a okamžitě mu volala.

Kajícně se mi doznal, prý je mu to moc líto, ale on lásku na dálku nezvládá. Sesypala jsem se. Celé měsíce jsem se neuvěřitelně trápila. A pak jsem jednou kývla svému spolužákovi na pozvání do divadla. Byl velmi galantní, pěkně jsme si popovídali.

Byl fajn, tak jsme se vzali

Brzy následovalo pozvání na večeři, na taneční večírek atd. Nebyla jsem nijak zvlášť zamilovaná, ale líbilo se mi, jak kolem mě skáče a že náš vztah bere vážně. Navíc to byl vždycky moc pěkný kluk, spolužačky mi ho záviděly. Tak jsem se nechala hýčkat.

Po promoci mě požádal o ruku a já kývla. Byl radostí bez sebe. Svatba byla obrovská, moravská, měli jsme tam snad na dvě stovky hostů. Věděla jsem, že jsem si vzala fajn kluka, který je obětavý, chytrý, a navíc se nemůže dočkat rodiny.

Jen ta láska z mé strany stále chyběla. Srdce mi pořád i po těch letech bilo pro Tomáše. Narodily se mi brzy za sebou dvě dcery a žili jsme si celkem spokojeně. Tedy do chvíle, než se mi ozval bývalý přítel.

Skončili jsme hned v poteli

Našel si mě přes Facebook. Prý je rozvedený, bezdětný a na mě nemůže zapomenout. Srdce mi poskočilo i přes to, že jsem byla vdaná. Sešli jsme se hned druhý den a za pár hodin skončili v posteli.

Bylo to vášnivé odpoledne a já si připadala jako smyslů zbavená. Řekli jsme si, že spolu chceme být, že začneme znovu. Moje dvě dcery nebyly pro Tomáše překážkou.

Můj muž však situaci nesl a vlastně i nyní po dvou letech nese velmi těžce. Nemůže mi zradu odpustit. Je mi to sice líto, ale já jsem konečně šťastná.

Čtenářka Radka

Příběh čtenářky: Po tragédii přišla láska, vdala jsem se na stará kolena!