Příběh čtenářky: Po tragédii přišla láska, vdala jsem se na stará kolena! | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Po tragédii přišla láska, vdala jsem se na stará kolena!

24. prosince 2011 | 06:31

Poprvé jsem se vdávala v devatenácti. Vzala jsem si spolužáka ze střední školy a odstěhovala se za ním na vesnici. Pro mě, městskou holku, to byl šok. Žádné kulturní vyžití, žádní přátelé...

Naštěstí mě Jindřich seznámil se svými kamarády. Brzy jsme tvořili všichni jednu partu, hlídali si děti, jezdili společně na dovolené. Byla jsem vcelku šťastná, Jindřicha jsem milovala, s dětmi žádné problémy nebyly.

Obě vystudovaly vysokou a já na ně byla pyšná. Trable začaly, když mě propustili z práce a Jindřich havaroval v autě. Bylo to krušné období. On ležel v nemocnici a já hledala nové místo, abychom si udrželi slušnou životní úroveň.

Našli ho oběšeného

Jindřich se ale už neuzdravil a po pár měsících dostal invalidní důchod. Byl z toho nešťastný natolik, že se u něj rozvinula deprese. Já si nakonec práci našla, přesto se mi neodcházelo od nemocného manžela lehce.

Šok mě čekal jednoho dne po návratu z práce. Na stole jsem našla dopis na rozloučenou s tím, že už ho život netěší… Policie Jindřicha našla v blízkém lese oběšeného.

Sesypala jsem se a dlouhé měsíce prožila jako ve snách. Naštěstí mi pomohli děti a přátelé.Zvlášť Zdeňka s Oldřichem. Brali mě na výlety, zvali o víkendech na obědy.

Snažila jsem se být oporou a přišla láska

A pak si neštěstí našlo i je. Zdeňka onemocněla a za pár měsíců zemřela. Byla řada na mně, abych pomohla Oldřichovi. Snažila jsem se mu být oporou a po půl roce jsme překvapeně zjistili, že nám je spolu lépe než bez sebe.

Začali jsme se vídat každý den, občas jsem přespala já u něho, někdy on u mě. Dětem se sice moje nová známost dvakrát nezamlouvala, ale já jim vysvětlila, že je to přece můj život a nejdůležitější v tuto chvíli je, abych
byla šťastná.

Časem mě pochopily. I tak je ale překvapilo, když jsme jim na jedné rodinné oslavě oznámili, že jsme se vzali...

Čtenářka Monika