2°C
Naštěstí mě Jindřich seznámil se svými kamarády. Brzy jsme tvořili všichni jednu partu, hlídali si děti, jezdili společně na dovolené. Byla jsem vcelku šťastná, Jindřicha jsem milovala, s dětmi žádné problémy nebyly.
Obě vystudovaly vysokou a já na ně byla pyšná. Trable začaly, když mě propustili z práce a Jindřich havaroval v autě. Bylo to krušné období. On ležel v nemocnici a já hledala nové místo, abychom si udrželi slušnou životní úroveň.
Našli ho oběšeného
Šok mě čekal jednoho dne po návratu z práce. Na stole jsem našla dopis na rozloučenou s tím, že už ho život netěší… Policie Jindřicha našla v blízkém lese oběšeného.
Sesypala jsem se a dlouhé měsíce prožila jako ve snách. Naštěstí mi pomohli děti a přátelé.Zvlášť Zdeňka s Oldřichem. Brali mě na výlety, zvali o víkendech na obědy.
Snažila jsem se být oporou a přišla láska
A pak si neštěstí našlo i je. Zdeňka onemocněla a za pár měsíců zemřela. Byla řada na mně, abych pomohla Oldřichovi. Snažila jsem se mu být oporou a po půl roce jsme překvapeně zjistili, že nám je spolu lépe než bez sebe.
Začali jsme se vídat každý den, občas jsem přespala já u něho, někdy on u mě. Dětem se sice moje nová známost dvakrát nezamlouvala, ale já jim vysvětlila, že je to přece můj život a nejdůležitější v tuto chvíli je, abych
byla šťastná.
Časem mě pochopily. I tak je ale překvapilo, když jsme jim na jedné rodinné oslavě oznámili, že jsme se vzali...
Čtenářka Monika
