Příchod Mony a Cali i po třech měsících stále vyvolává pozornost. Většina studentů už si ale na tuhle dvojku, která bez sebe nedá ani ránu, zvykla. Spolužáci si poníka fotografují na mobily a někteří se Mony ptají, zda je to opravdu živý kůň. "Někdy odpovídám: 'Ne, je to geniální hračka.'," směje se Mona.

Slepecký pár má dceru: Slyšíme, že je krásná

Déle vydrží, ale mají velkou spotřebu

Michiganská státní univerzita má mezinárodně uznávané centrum, které pomáhá postiženým studentům a zaměstnancům uskutečňovat jejich tužby.
Přítomnost maličké hnědé klisničky s černou hřívou nejprve vzbuzovala pochybnosti, zda nebude budit rozruch a rušit přednášející. Příkladné chování zvířete však všechny uklidnilo. Cali se dokonce skamarádila s Harperem, slepeckým psem jednoho z Moniných přátel.

Výhodou slepeckých koníků je, že malí lichokopytníci, kteří neváží ani čtyřicet pět kilogramů a jsou velcí jako větší pes, mají více síly na to, aby mohli pomáhat lidem, kteří se například špatně pohybují. Žijí také mnohem déle a mohou tak postiženou osobu vodit třicet let, zatímco slepecký pes jen šest až osm let. Nevýhodou je, že jsou náročnější na péči a mnohem dražší.

Veronika oslepla po očkování: Pomůže jí přetlaková komora?

Díky poníkovi je nezávislá

Bez Cali by Mona zřejmě vůbec nemohla absolvovat studia, která jí jednou umožní pracovat s postiženými dětmi. A nepochybně by nikdy neopustila domov. "Můj život je teď úplně jiný," svěřila se. "Doma s vámi rodiče zacházejí jako s dítětem, ať je vám kolik chce." Monini rodiče jsou jordánští imigranti a jako muslimové považují psy za nečisté. Proto si nepřáli, aby Mona měla slepeckého psa.

Mladá žena se naučila chodit se slepeckou holí. Venku jí vždy pomáhal některý z jejích šesti sourozenců. Trpěla však nedostatkem nezávislosti. Nakonec si v roce 2008 koupila Cali. Za sedm měsíců skončil výcvik a kobylka se usídlila na zahradě rodinného domku v Dearbornu ve státě Michigan. Pozdější přestěhování do Lansingu proběhlo hladce a Mona s poníkem se v novém prostředí dobře zabydleli.