U Káji se začaly první problémy s chůzí projevovat, když mu bylo osmnáct měsíců. Lékaři diagnostikovali svalovou atrofii. Půl roku nato už ho nožky zcela zradily. Pro mladé rodiče Karlu a Davida Vaculíkovy to byla krutá skutečnost.

„Postup této nemoci mu pomáhá pozastavit jedině lék Ammonaps. Jedno balení na čtyři až šest týdnů přišlo nejdříve na 27 tisíc, nyní na 20–22 tisíc. Žádná pojišťovna ho ale nehradí, protože u nás není testován. S penězi nám pomáhala celá rodina, ale nešlo to věčně,“ vysvětlovala matka Karla Vaculíková (32).

„Kdo to nezažil, nepochopí. Žili jsme ve stresu, jestli peníze seženeme. Každý chce svému dítěti pomoci. Oslovili jsme firmy, ale žádná nereagovala. Byly to někdy zoufalé situace. Pomohla nám až nadace Děti-kultura-sport z Uherského Hradiště. Druhý rok přispívá na více než polovinu nákladů na tyto léky. Nedovedu si představit, jak bychom to jinak utáhli,“ pokračovala matka.

Bratři Mário (7) a Adam (1): Oba bojují s rakovinou!

Káju nechtěli vzít do školky!

Peripetií si manželé užili víc než dost. Kája měl rád děti a chtěl chodit do mateřské školy. „Tady se projevil přístup lidí. V jedné ho kvůli vozíčku rezolutně odmítli. Zato v druhé ho ředitelka Ivana Pilátová přijala s otevřenou náručí a vyšla mu opravdu vstříc. K ruce měl asistentku. Místo vozíčku tam jezdil v pohodě na kolečkové židli,“ přiblížila paní Karla.

Vzápětí musela ale rodina řešit další problém. Kája chtěl se zdravými kamarády z mateřinky jít do 1. třídy. Přestože škola je jen kousek od domu, kde bydlí, situace vypadala dlouho beznadějně. Zařízení nebylo bezbariérové.

„Na magistrátu ve Zlíně nám řekli, ať ho vozíme do Zlína. To by bylo ale časově náročné a chtěli jsme, aby byl v prostředí, kde je zvyklý. Peníze na plošinu jsme sháněli my i ředitelka školy. Na výzvu Blesku jsme od čtenářů dostali pro začátek schodolez,“ líčil otec (32).

Blesk pomohl

Částku na plošinu se nepodařilo sice sehnat do září, ale opět pomohla uherskohradišťská nadace, konto Bariéry a Blesk. Ten přesvědčil magistrát, aby doplatil chybějící částku. Kája byl nadšený.

„Teď už mám místo mechanického vozíku elektrický. Tak je to super. Po okolí si jezdím sám nebo v doprovodu Ajši (7). To je můj asistenční pes,“ chlubil se klučina, který tráví hodně času u počítače. Možná z něj bude designér. Na facebooku totiž zdařile kombinuje barvy a vykresluje do soutěže tenisky pro jednu známou sportovní firmu.

Dvojčata vidí i očima toho druhého a dovedou si číst myšlenky!

Učí se na samé jedničky

A jak si vede ve škole? Od první třídy se na vysvědčení pyšní samými jedničkami. „Teď mně ale hrozí dvojka ze zpěvu, přestože jsem se ve Hvozdné přihlásil do soutěže Hledáme talenty a vyzpíval jsem tam třetí místo,“ pokrčil rameny.

„Nebaví mě čeština. Rád mám naopak matematiku a kreslení. Dost času strávím u počítačových her nebo kreslím. Našim jsem nakreslil, jak bych si představoval jednou náš dům a auto, do kterého bych mohl s vozíkem zezadu najet,“ svěřil se se svými přáními.

Hraje florbal a plave

Karel se přes své postižení věnuje sportu. Hrozně rád plave. „Baví mě plavání. Mám styl, kterému říkám velryba,“ chlubil se. Táta vozí Karla každý čtvrtek také na trénink florbalu do Zlína. „Tady si přijdu na své a můžu to alespoň pořádně rozjet. To doma nejde. Líbí se mi, že jezdíme na turnaje. V republice jsou čtyři týmy. Byl jsem i v Praze,“ pochvaloval si.

Před osmi měsíci se Kájovi trochu změnil život. Přibyla mu sestřička Barborka, kterou má moc rád. „Čekali jsme osm let. Až syn dostal elektrický vozík a začal být samostatný, mohli jsme o druhém dítěti uvažovat. Barča je zdravá, všichni máme radost. Kája ji miluje a dokáže na ni již i trochu dohlédnout,“ konstatovala Karla.