Dvakrát jí úplně selhaly a málem se udusila. Život zachránila Justine až velmi náročná oboustranná transplantace plic. Pár měsíců po operaci se opět vrhla na sport a nakonec vyhrála i zlatou medaili na evropském šampionátu!

„První příznaky přišly už v mých dvaceti. Ale nijak jsem si tím nezatěžovala hlavu, nenapadlo mě, že by to někdy mohlo být tak vážné,“ říká dnes Justine. Pak se její zdravotní stav stabilizoval a ona myšlenku na nemoc rychle vytěsnila z mysli.

Boj o život

O deset let později jí ale plíce zkolabovaly znovu. V roce 2005 jí lékaři diagnostikovali velmi vzácnou nemoc zvanou lymphangioleiomyomatosis (LAM), která postihuje jen ženy a trpí jí jen jedna žena z milionu. „Když mi plíce zkolabovaly v roce 2005, začala jsem si uvědomovat, že je tu něco opravdu špatně. Že je ale diagnóza tak špatná, jsem si tehdy nepřipouštěla,“ vzpomíná na krušné okamžiky. Brzy po stanovení diagnózy se její stav začal velmi prudce zhoršovat. Během osmi měsíců jí levá plíce zkolabovala třináctkrát. V únoru 2006 musela být na šest měsíců hospitalizována a její jedinou šancí na přežití se stala transplantace obou plic. Čtyřiadvacet hodin denně musela být připojena na kyslík, na tři týdny ji lékaři museli uvést do umělého spánku.

Justine se zhroutil celý svět. Ona, která byla zvyklá denně sportovat a žít naplno, najednou nemohla sama chodit, jíst ani pít. „Nikdy jsem se nevzdala, vždycky jsem věřila, že to přežiju a že zase budu žít normálně,“ říká. „Nevzdala jsem se ani ve chvíli, kdy mi lékaři řekli, že mi jedna plíce nefunguje vůbec a druhá jen na třicet procent. I když mě to dost šokovalo.“

Transplantace, poslední šance

V červenci 2006 se ale nakonec dočkala a našel se pro ni vhodný dárce. Doslova za pět minut dvanáct, sami lékaři v úžasu kroutili hlavou, že pacientka tak dlouho dokázala žít s téměř nefunkčními plícemi! „Po operaci jsem se znovu narodila. Poprvé po mnoha letech jsem se mohla bez problémů nadechnout. Byl to neuvěřitelný pocit,“ popisuje jeden z nejkrásnějších okamžiků, které kdy zažila.

Hned, jak to šlo, se vrátila ke své nejoblíbenější činnosti – sportu. Z červencových Evropských her pro osoby s transplantovaným srdcem nebo plícemi si domů odvezla šest medailí. Soutěžila totiž hned v několika disciplínách – badmintonu, squashi, sprintu, štafetě a skoku do dálky. A jaké má plány do budoucna? „Určitě se chci příště zase zúčastnit a zlatých medailí si přivézt ještě víc!“ směje se.