„Když ji bylo osm let, říkala jsem lidem, že jí je osm měsíců. Když ji bylo dvanáct, tak dvanáct měsíců. Teď už je jí pro okolní svět skoro rok a půl,“ vypráví matka Brooke. Rodiče dceři pravidelně kupují nový kočárek, stejnou velikost oblečení, botiček. „Miluje nakupování, asi tak jako každá sedmnáctiletá holka,“ vypráví dál maminka, která v nákupním centru tlačí svou ‚pubertální‘ dcerku v kočárku.

Brooke nestárne fyzicky ani psychicky. Neumí s rodiči a mladšími sourozenci, kteří se ale zdají mnohem dospělejší, mluvit. Chová se jako rok staré dítě. Ráda se batolí po bytě, baví ji dětské hračky a miluje pohyb. „Nejradši se houpe,“ vypráví setra Caitlin, která je jen o dva roky starší než Brooke, ale přitom už má řidičský průkaz a studuje na univerzitě.

Zázrak přírody, nebo prokletí?

Brooke se narodila předčasně. Po nějaké době strávené v inkubátoru ji lékaři propustili domů k šťastným rodičům. Byla jejich třetí dcera, všechno mělo být normální, tak jako s ostatními dětmi. Během dalších dnů ale Brooke musela zpátky do nemocnice. Prodělala něco, co bezradní doktoři nazvali mrtvičkou. Pak malá holčička upadla na čtrnáct dní do hlubokého spánku. Nikdo ji nedokázal probudit. ‚Že by kóma?‘, ‚Pravděpodobně to bude nádor, nebo ne?‘ dohadovali se lékaři. Nikdo si stav nemohl vysvětlit.‘Probudí se ještě někdy?‘ zněla otázka všech. Rodiče poslali kupovat rakev.

Po dvou týdnech nevysvětlitelného kóma se Brooke probudila. Úplně zdravá. Žádné známky předchozích problémů. Nic. Doktoři kroutili hlavou a holčičku poslali znovu domů. V dalších pěti letech života ale Brooke rostla jen velmi pomalu. Skoro žádné změny ve vývoji…

Pokusný králík jménem Brooke

Není stále jasné, jaký gen způsobuje stárnutí. A Brooke by mohla být vodítko k jeho zjištění a ovládnutí. Díky ‚malé velké‘ holčičce se předbíhají řady vědců, kteří mají konečně stopu, jak tajemství stárnutí odhalit. Dychtivě se perou o prvenství, šanci obdržet Nobelovu cenu.

Růst tělíčka malé Brooke je nevyvážený. Kosti dosáhly stádia desetiletého dítěte, část zubů jsou šestiletého, nějaké stále ještě mléčné. Mozek se ustrnul na věku ani ne ročního batolete. Jediné, co se na Brooke mění jsou vlasy a nehty. Akorát díky tomu není Brooke figurkou zaseklou v čase.

Život beze změn

Brooke už několikrát málem zemřela. Ale vždy, když už to vypadalo, že se nedožije dalšího dne, zázrakem se jako lusknutím prstu uzdravila. „Je to záhada, už několikrát jsme byli připraveni se naší holčičkou rozloučit. Ale ona přežije všechno. Je to zázrak,“ vypráví její otec.

Brooke má od státu přidělené dvě sestřičky. Starají se o ní dnem a nocí. Ne, že by na to rodiče nestačili. Věnují jí veškerý svůj volný čas. „Bez ní by naše rodina nebyla úplná. Zvykla jsem si na to, že budu mít navždy svou malou holčičku. Popravdě si myslím, že zůstala v tom nejkrásnějším věku, v jakém mohla,“ svěřuje se je matka Brooke. Alespoň tak zlehčuje situaci. Co může jiného dělat.Mladší sestry Brooke berou jako malou sestřičku. I když by je měla učit balit kluky. Vždycky to tak bude. Za chvíli bude mladším sourozence i pro jejich děti.

Brooke je jediným případem tohoto postižení na světě. Těžko říci, co ho zavinilo. Genetika, předčasný porod, mrtvice? Lékaři a vědci se mohou jen dohadovat. „Možná, že naše malá Brooke skrývá tajemství k nesmrtelnosti,“ vyslovují domněnku nahlas rodiče. Můžeme jen čekat, jak se situace vyvine dál. Zatím to nevypadá, že by tělíčko holčičky někdy zestárlo a podlehlo času…

Mělo by se s dlouhověkostí experimentovat? Diskutujte!