Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Zneužívané holčičky: Od tatínka k prostituci

Na chodníku je někdy líp.
5. května 2010 | 05:00

Eva pochází z velké rodiny. Je třetí z šesti sourozenců. Čtyři z nich jsou kluci, dva starší než ona. Evu znásilnil otec, když jí bylo dvanáct let. V šestnácti odešla z domova. Když jsem ji poznala, prodávala se na ulici. Perla mezi běhnami.

Šrámy, které se dlouho hojí. Děsivé sny, sexuální bloky, neschopnost orgasmu. Je těžké se s touto zkušeností vypořádat. Každá postižená se o to snaží, jak nejlépe dovede. Zdaleka ne každá vyhledá pomoc psychoterapeuta či sexuologa. A zdaleka ne každé terapie pomůže.

I Eva se s problémem incestu musela vyrovnat sama. Primitivní prostředí, v němž žila, ji od plínek donutilo spolehnout se jenom na sebe. Nevěřit ostatním.

Oběť s tváří anděla

Dívku, o níž je řeč, jsem potkala před jedenácti lety. Tenkrát jsem pro Mladý svět dělala reportáž o ženských, které takzvaně šlapou chodníky. Naše první a poslední setkání se odehrálo v jistém podniku v centru Prahy, kam prostitutky z ulice chodily na kafe, pokecat si, dát si nějaký ten drink. Evě tenkrát bylo necelých dvacet. Vypadala jako plavovlasý anděl mezi šmírou ulice.

Už se skoro rozednívalo. Jí končila šichta a byla ochotná si za pět set vyprávět. Takovou taxu inkasovala za pár minut chráněné rozkoše. Měla minisukni, výstavní prsa v přilehlém topu a lodičky na jehle. V kabelce kondomy. Nebyla téměř nalíčená. Jen zvýrazněné řasy a rudá rtěnka. Záplava blond kadeří. Nepůsobila vůbec vulgárně.

Sex od šesté třídy

Eva svůj příběh vyprávěla bez špetky emocí. Vyrůstala ve velkém zchátralém stavení v západočeském pohraničí: „Táta byl zedník, ale na barák neměl moc čas. Máma dojížděla do města. Dělala ficku a uklízečku v jedné hospodě. Večer makala, hlídal nás otec. Měla jsem vlastní pokoj, abych nebyla s kluky. Sestřička spala v postýlce u našich v ložnici. Byla miminko.“

Otec svou dceru Evu znásilnil ve dvanácti letech. „Byla jsem hodně hubená, ale měla prsa. Ty mám po mámě. Táta věděl, že už menstruuji. Měsíčky jsem dostala v devíti,“ svěřila mi. Eva odešla z domova v necelých sedmnácti. Nechala i zdravotní školy.

„Našim jsem řekla, že půjdu dělat do nemocnice v Praze. Tam si školu dodělám. Nechtěli mě pustit. Tátovi jsem pohrozila, že ho udám za znásilnění, jestli mě nepustí. Dostal strach a nebránil mi. A mně došlo, že se role obrátily. Teď se on bojí mě! Mámě pověděl, že to budu mít v Praze lepší. Souhlasila - ona ho vždycky jako ovce poslouchala na slovo,“ tvrdí.

Na chodníku se mám líp

Eva odjela s pár stovkami v kapse. Dostala je od otce. Přespávala různě a práci sehnat nemohla. Nebyla plnoletá, nic pořádně neuměla. Nechtěli ji zaměstnat ani na zapřenou. „Pár týdnů jsem se různě protloukala a pak se mě ujal jeden vdovec. Spát se mnou nechtěl, ale byl to úchyl. Za pár dní jsem utekla," vyprávěla mi Eva.

Bylo jen otázkou času, kdy Evu při nočních toulkách Prahou nějaký pasák osloví. Petr se s ní seznámil v době, kdy na tom byla dost zle. Vzal ji k sobě a potom poslal na ulici. Říkal, že si vydělá prachy, že ji ochrání. Eva neprotestovala. „Neměla jsem na vybranou. Já už dokonce uvažovala, že bych se vrátila domů. Ale tu radost jsem nechtěla tátovi udělat,“ vysvětluje důvod svého snažení.

Zeptala jsem se Evy, proč se stále prodává. Je jí dvacet, s prací by neměla problémy jako kdysi. V Praze se navíc rozkoukala. Má tu známé, poradili by i štamgasti. „Co bych asi tak jako nevyučená za pár kaček dělala? Takhle si přijdu na dost zajímavý prachy. Teď mám jít do super night clubu, daj za mě Petrovi odstupné. Šetřím si na byt. Jednou chci žít normální život. Starat se o děcka, mít spokojenou rodinu,“ uzavírá Eva.

MÁTE PODOBNÝ PŘÍBĚH?
Je to těžké, ale vypsat se z trápení často pomáhá. Stejně jako sdílená zkušenost s podobně poznamenanými. Nejste v tom, dámy, samy. Je vás víc. Jen se to nahlas neříká. Blesk.cz nyní dává prostor všem, kterých se tento problém týká. Napište nám svůj příběh na online@blesk.cz pod heslem Zneužívání. Možná pomůžete otevřít oči tomu, kdo ví, ale nechce vidět.