„Naši se rozvedli, když mi byly tři roky .Vlastního tátu jsem od té doby viděla jen pětkrát. Maminčin nový přítel Milan nám ho dokázal nahradit. Jezdil s námi na výlety, kupoval hračky. Byl zábavný, veselý a tolerantní. Měla jsem ho opravdu ráda,“ začíná své vyprávění Monika.

Deset let všichni žili jako šťastná famílie, jež řeší běžné problémy. Rodinná idylka se zbortila v době Moničny puberty. „Už ve dvanácti mi začala růst prsa a ve třinácti jsem vypadala na šestnáct. Byla jsem normální holka, která ještě ani nezažila první lásku a ze všeho nejradši lezla s kluky po stromech. Můj dospělý vzhled asi nevlastního otce provokoval. Měli v té době s mamkou nějaké problémy. Nenapadlo mě, že jde o něco vážného. Hádá se přece každý.

Půl roku tichého znásilňování

Jednou večer, když všichni usnuli, přišel Milan k Monice do pokojíčku. Bylo z něj cítit pivo a třináctileté holce, která mu říkala táto, začal vyprávět, že si s maminkou nerozumí. „Nevadilo mi to, měla jsem ho ráda. Chtěla jsem mu pomoct. Ale on začal povídat, že s ním mamka nechce nic mít. Taky říkal, že jsem krásná holka. Donutil mě sahat mu na intimní místa. Strašně jsem se bála o tom někomu říct.“

Za pár dnů otčím Moniku připravil o panenství. Měl s ní styk několik měsíců. „Přicházel několikrát týdně a tvrdil, že je to normální. Hlavně to nesmím nikomu říct. Připadala jsem si odporná a nechutná. Měla jsem strach a na své tajemství zůstávala sama. Bylo to šílené.

Celý život poznamenaná

Těžko říci, jak dlouho by zneužívání nevlastního otce musela Monika snášet. Možná by jí časem přišlo tohle zvěrstvo téměř normální, jak se to někdy v otupění a beznaději stává. Tajné návštěvy v pokojíčku trvaly půl roku. A skončily, když matka Moniky onemocněla. „Mamce bylo špatně, měla horečky a my se sestrou měly odjet s tátou na víkend k babičce. Křičela jsem a brečela, že s ním nikam nepůjdu. Že se hrozně bojím. Strach o mámu a představa, co mě čeká, byly silnější, než snaha všechno utajit.“

Matku vyvádění dcery zaskočilo. Takhle hysterickou ji neznala. „Začala vyzvídat, až jsem jí celá ustrašená všechno pověděla. Třásla se, plakala, pevně mě k sobě tiskla. Já brečela s ní. Hned ten den nás sebrala a jely jsme přespat k její  kamarádce. Nevlastního otce jsem viděla až u soudu, který mu vyměřil šest let vězení.“

On je na svobodě, ona trpí dál

Odsouzení Milana a jeho pobyt za mřížemi možná byl pro Moniku a její matku jistým zadostiučiním, ale se zneužitím spojené trauma nemohl vymazat. „On už je dávno venku, možná má novou rodinu, možná znásilňuje jinou holčičku. Zmizel mi před třiadvaceti lety ze života, ale moje trápení neskončilo, konstatuje Monika

Na terapii chodila několik let, přesto nebyla dlouho schopná navázat pořádný vztah. Až po třicítce potkala muže, jenž respektuje její hrůzu ze sexu a snaží se ji pomalu a trpělivě odbourat. „Partnera miluju, jsem mu vděčná za trpělivost, kterou se mnou má, ale zároveň se bojím, že to vzdá a odejde. Nevlastní otec mi zničil život. A jen doufám, že mě jednou má minulost přestane táhnout ke dnu. Budu šťastná a úplně normální. Těch šest let, které mu vyměřili za to, co mi udělal, je příliš málo za zničený život.“