Jsou vyspělé, o sexuálním životě teoreticky poučené. Ví, co je fyzické milování. Některé začíná i zajímat, ale dost dobře si jej nedokážou u sebe představit. Vystačí si s romantikou, z reality mají strach.

Matou zkrátka tělem, které si vlastně neuvědomují. Pubertálně se předvádějí a mají ještě duši dítěte... Táhne jim na čtrnáct, patnáct let. Muže, kteří je pohlavně zneužijí, v drtivé většině případů neudají. Cítí se provinile, bojí se.

Tělo předčasnou soulož unese. Duše nikoli. Spousta pubertálních dívek si uvědomí, co se stalo, až po styku. Jsou v šoku, je jim zle. „Můžeš si za to sama. Neměla jsi mě provokovat,“ je věta, kterou od násilníka slyší. Pamatují si ji do konce života.

Stalo se, zapomeňme

„Neměla jsi mě provokovat,“ slyšela i jedna z mých dobrých kamarádek. Říkejme jí Marie. Marii znásilnil rodinný přítel Karel. Znala jej odmalička. Byl pro ni strejda, hrála si s jeho dětmi. Měl dceru stejně starou jako ona. Obě famílie spolu jezdily na prázdniny.

Stalo se to, když bylo Marii čtrnáct. Na dovolené v Bulharsku. Dospělí večer dost popíjeli. Taky si tajně dala víno. Stouplo jí do hlavy. Karel řekl, že se s ní projde: "Na vzduchu se Marušce udělá líp." Přátelský spiklenec, který se jí před rodiči zastal: „Vždyť jsme nebyli jiný. Jednou to zkusit musela…“ Ostatní šli spát. Měli toho dost. Alkohol a slunce udělaly své. Strýček se o naši holku postará.

Marii zneužil na divoké pláži za skládkou. Umyl v moři, odvedl do hotelu. Spala s jeho dvěma dcerami. Bylo jí zle a byla v šoku. Ráno se jí omluvil. Přišel za ní, když ostatní snídali. Marie odmítala vylézt z postele. Vymluvila se, že je jí špatně. Od pravdy daleko nebyla. Prosil ji, ať se chová normálně. Prý moc pil, prý ho dráždila. Zbytek dovolené prožila jak ve snu. Nikdy o tom rodičům neřekla.

Trvalé následky

Marie vystudovala vysokou školu a je velmi úspěšná manažerka. Vypadá atraktivně a sebejistě. Její výstřihy jsou vždycky o maličko hlubší a sukně kratší, než se u byznys lady předpokládá. Bez podpatků nedá ani ránu. Muže dráždí a zároveň si je drží od těla. Říkají o ní, že je mrcha. Ledová královna.

Má kamarádka Marie žije sama. Její vztahy dřív nebo později zkrachovaly na sexu. Tahle krásná žena není totiž schopná orgasmu. Období hledání chlapa, s nímž ho zažije, má za sebou. Stejně jako experimenty s ženami - myslela si, že je možná jinak orientovaná. Zjistila, že není. Upnula se tedy na práci. V té si věří.

O svém traumatu se Marie zmínila dvakrát za osm let, co ji znám. Pokaždé měla v sobě spoustu šampáňa. A pokaždé v podstatě říkala to samé: „Jak já toho kreténa nenávidím. To, co mi udělal. Nenávidím i sebe. Jsem nemožná. Mně ani vibrátor nepomůže. Frigidní paní Úspěšná, co se věčně vláčí s buzeranty... Ty mě aspoň neobtěžují. Jsem trapná, bože, já jsem trapná…“

Poprvé se mi Marie svěřila na dovolené v Řecku, když jsme si s přáteli večer udělali mejdan na pláži. Podruhé jsme byly na chalupě. Celý víkend pršelo, počasí depce nahrálo. Druhý den ani nikdy jindy jsme se o její zpovědi nezmínily. Nedovolila bych si to. Marii táhne na čtyřicet a snaží se o adopci dítěte. Jestli jí ho jako singl matce svěří, je otázkou. Chtěla by holčičku.