Pátek 18. září 2020
Svátek slaví Kryštof, zítra Zita
Jasno 18°C

Z milého a vtipného krasavce se vyklubal násilník a alkoholik

21. července 2009 | 10:59

Bylo nádherné léto začínaly prázdniny, které jsem si v 19 letech jako vysokoškolačka ještě plně vychutnávala. Tenkrát mě zaujal inzerát v místních novinách. Rozhodla jsem se na něj odpovědět.

Dosud jsem měla na kluky smůlu, a tak jsem se chtěla seznámit jiným způsobem než na diskotéce. Jsem stydlivá a bydlím na venkově, takže moc příležitostí k seznámení nemám.

Obratem jsem dostala odpověď s pozváním na schůzku hned na druhý den. Přiložená fotka mě sice nezaujala, ale první dojem byl úžasný. Zbyněk byl milý, vtipný a příjemný společník. Brzy jsme spolu začali chodit. Byla jsem šťastná, a tak jsem se nepozastavila nad tím, když se mě jeden známý zeptal, zda se ho nebojím. První ledová sprcha přišla, když jsem viděla Zbyňkův domek. Chápu, že pokud žije muž sám, nevěnuje se úklidu denně. Ale pokud ještě v neděli je na stole talíř se zbytky od pondělka, už je to příliš. V celém domě byl šílený nepořádek, zápach a netekla teplá voda. Byla jsem ráda, že jsme se tam pouze zastavili a hned jeli pryč. Dlouho jsem musela přesvědčovat samu sebe, abych na tento špatný dojem zapomněla.

Zbyněk se rád chodil pobavit s kamarády do hospody a stav jeho domácnosti ho vůbec nezajímal. Samotný dům byl ve velmi špatném stavu a potřeboval hodně údržby. Časem jsem mu samozřejmě začala uklízet a vařit. Zbyněk nedokázal vydělat peníze a ani s tím málem neuměl hospodařit. Tím pochopitelně vznikaly hádky a dusno. Naléhala jsem, aby si našel lépe placenou práci, ale to jsem chtěla moc. Nechápal, že mi jde o jeho dobro.

Brzy poznal, že mám komplexy ze své nadváhy a že jsem pro něj v tomto směru snadný terč. Zhubla jsem, ale moc to nepomohlo. Nejvíce ho iritovalo, že studuji vysokou školu v 50 km vzdáleném městě a tvrdil mi, že stejně po ukončení studia nenajdu zaměstnání. Po sexuální stránce mě naprosto ignoroval. Tvrdil, že mám na škole milence. Chtěl, abych školu opustila. Neustále mě ponižoval, jen před mými rodiči a cizími lidmi hrál vzorného partnera. V soukromí se mnou ale jednal, jako bych byla méněcenná. Začala jsem se ho bát. Věděla jsem, že jednou ve vzteku zabil psa. Zároveň jsem ho ale milovala a nedokázala jsem se s ním rozejít. To byl můj největší problém.

Moje sebevědomí už bylo zašlapané tak hluboko, že jsem nevěřila, že bych si mohla najít jiný přítele. Scházela jsem se s jednou kamarádkou, které jsem si pokaždé vylila srdce, ale nebyla jsem schopná sebrat sílu k rozchodu. Náš vztah trval 4 roky. Bylo to horší a horší. Až jiná kamarádka mi dodala odvahu a já jsem se se Zbyňkem rozešla. Ještě téměř rok poté se mi vybavovaly nepříjemné vzpomínky na něj. Mnoho jeho urážek mě ranilo tak hluboko, že i pouhá vzpomínka byla bolestivá. Věděla jsem, že jsem to měla ukončit už dávno.

Časem jsem ale dokázala zapomenout a najít si jiného hodného partnera, který mě má opravdu rád. Po tom všem, co jsem zažila, si vážím našeho vztahu a doufám, že nám vydrží až do konce života.

Čtenářka Květa

Až napodruhé jsem našla toho pravého.
Až napodruhé jsem našla toho pravého.
Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

Autor: připravila: mif